Knihobot

Zahrada ochočených slov. Jazyková zákampí

Uložit

Hodnocení knihy

Parametry

  • 188 stránek
  • 7 hodin čtení

Více o knize

Knižní vydání jazykových koutků, publikovaných v letech 1996-2006 v časopisu Vesmír. Zákampí je zákoutí, přeneseně také jazykový koutek. V koutku si můžeme slova do jisté míry ochočit. Přicházejí sama od sebe. Za tuhých zim je přikrmujeme, za velkých vod vytíráme do sucha v naději, že přežijí. Zvykneme si na ně, ale ona si úplně nezvyknou na nás. Odcházejí nepozorovaně. Hledáme je v krajině, v archivech, v souvrstvích času. Postupně zjišťujeme, že naše zahrada ochočených slov byla jen evropskou obměnou velehor na misce v paláci čínského císaře. V květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště. Neberme kritikům ideu pokleslé češtiny, kritikové mají vždycky pravdu. Zkusme hledat svůj jazyk v různých zákoutích. Možná v některém z nich čirou náhodou najdeme k češtině vztah ? a od něj už je k péči jen krůček.

Skladem máme celkem knihy Zahrada ochočených slov. Jazyková zákampí (2013).

Nákup knihy

Zahrada ochočených slov. Jazyková zákampí, Pavla Loucká

Jazyk
Rok vydání
2013
Vazba
(pevná),
Stav knihy
Dobrá
Cena
99 Kč
Kupte si tuto knihu za 89 Kč
Cena pro členy Klubu

Doručení

Platební metody

4,3
Velmi dobrá
11 Hodnocení

Suprová publikace nejen o původu slov. Zajímavé je to, že při bádání nad původem slov chtě nechtě tak trochu zabruslíš do historie. Líbila se mi kapitolka o názvu hudebních not a také úvaha o tom, jestli Mácha znal slovo "květen". Já podobné knihy čtu dlouho, protože pokaždé lezu do různých slovníků ověřovat významy slov a je to pro mé taková práce a badání zároveň.

Titul
Zahrada ochočených slov. Jazyková zákampí
Jazyk
česky
Vydavatel
Dokořán
Rok vydání
2013
Vazba
pevná
Počet stran
188
ISBN10
8073631067
ISBN13
9788073631062
Série
Hodnocení
4,25 z 5
Anotace
Knižní vydání jazykových koutků, publikovaných v letech 1996-2006 v časopisu Vesmír. Zákampí je zákoutí, přeneseně také jazykový koutek. V koutku si můžeme slova do jisté míry ochočit. Přicházejí sama od sebe. Za tuhých zim je přikrmujeme, za velkých vod vytíráme do sucha v naději, že přežijí. Zvykneme si na ně, ale ona si úplně nezvyknou na nás. Odcházejí nepozorovaně. Hledáme je v krajině, v archivech, v souvrstvích času. Postupně zjišťujeme, že naše zahrada ochočených slov byla jen evropskou obměnou velehor na misce v paláci čínského císaře. V květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště. Neberme kritikům ideu pokleslé češtiny, kritikové mají vždycky pravdu. Zkusme hledat svůj jazyk v různých zákoutích. Možná v některém z nich čirou náhodou najdeme k češtině vztah ? a od něj už je k péči jen krůček.