Kovboj

To duté skučení nebyl křik zvířete, ale vítr, který přicházel od západu, a když se pak stočil k jihu, přinesl s sebou teplo. Teď letěl nad skalami, kde se dostal i do všech nejmenších skulin a nevynechal ani kouty a skalní výběžky. Znělo to jako zlověstná melodie, vyhazovaná nástroji z kostí pouze proto, aby probudila v hlubinách země všechno, co tam už nekonečně dlouho dřímalo. Někdo tu melodii slyšel a porozuměl jí... Ani člověk, ani zvíře nemohli vycítit nic z toho, co leželo skryto pod skalami a náhle pocítilo nutkání dostat se na povrch...