Ruka ruky nedosáhne

Výbor z celoživotního básnického díla jednoho z nejvýznamnějších představitelů lumírovské epochy. Josef Václav Sládek se ve své poezii hlásil k těm tvůrcům, pro které znamenala nejvyšší literární hodnoty bytostná lyrika, uplatňovaná úsporným vyjádřením a zkratkou. Na malé ploše se autor pokoušel zaznamenat většinou svou oblíbenou melodickou formou verš, jenž na jedné straně oslavoval statečnost a práci, na druhé byl i plný nezměrného soucitu k ponižovaným a utlačovaným. Vztah k lidové písni pak dovedl Sládka i k psaní sonetů, v nichž (podobně jako v celé své poezii) idealizoval venkov s jeho selskými tradicemi a vyzdvihoval sepětí s půdou i život v souladu s přírodou. Navíc dokázal autor podávat i přesvědčivá sdělení o životě a smrti, a to zvláště ve verších, kde rozjímal jak nad svým osobním smutkem, tak nad lidským údělem vůbec.