Zatraceně špatné karty

Více o knize

Když jsem vystoupil z dostavníku, zářil měsíc na obloze jako ohromné stříbrné peso. Ostatní cestující šli přede mnou do hotelu. Měl ještě otevřeno, protože půlnoční pošta většinou přivezla několik hostů. Zastavil jsem se, protáhl a narovnal svoje hubené tělo. Byl jsem rád, že jízda na chvíli skončila. Současně jsem však byl mrzutý a netrpělivý jako ostatně v uplynulých dnech a nocích často.