Zajatci na ostrově hrůzy

Více o knize

Suko ležel v rakvi! Vùbec nevìdìl o tom, kdo, jak a èím ho udeøil a zbavil vìdomí., nevìdìl ani, jak ho táhli po schodech do sklepa té pøíšerné budovy a hodili ho do rakve. Pak nad ním zapadlo víko døevìné zdobené rakve, ale o tom pochopitelné také nemìl tušení. Rána, která ho vyøadila boje, byla strašná a náhodou tak míøená, že ho zbavila vìdomí na dlouhou, ne jenom na pár minut, jak se to obèas stává. Jeho bezvìdomí bylo hluboké a dlouhé, ale ani ono nemohlo trvat vìènì. Jednou musel i on pøijít k sobì. To probuzení bylo ovšem nepøíjemné, došlo k nìmu v absolutní tmì, tuchu, dusnu a zkaženém vzduchu, který už skoro nebyl k dýchání. Když ležel v bezvìdomí, nespotøeboval mnoho kyslíku, ale i tak byla situace na pováženou. Ještì chvíli na tomto místì a bylo by po nìm; už by se neprobral! Když procitl, pocítil bolest v zátylku a v hlavì, ale hlavnì vnímal tu hroznou tmu a málo prostoru, protože pøi prvním pohybu narazil na jakési stìny èi pøepážky. Otevøít oèi a nic nevidìt je hrozné, a Suko tuhle situaci právì zažíval.