Weiner

Richard Weiner je jistě jednou z nejpozoruhodnějších postav české literatury 20. století. Zájem o jeho dílo se projevil především v 60. letech, kdy jeho tvorba zřetelně ovlivnila tehdejší literární pnutí, teprve v 90. letech však vychází jeho souborné dílo. I přes několik pozoruhodných reflexí Weinerova díla (zejména monografie Jindřicha Chalupeckého, studie Věry Linhartové, Lubomíra Doležela a dalších) tu nicméně stále chybí systematické uchopení jeho života a tvorby. Prvním pokusem tohoto druhu je monografie Marie Langerové, která je cenná především komplexním zpracováním Weinerovy tvorby prozaické, básnické i žurnalistické, zejména s ohledem na tematické souvislosti (např. motivy dvojníka, vyhnání z ráje atd., které se prolínají jeho prózami i básněmi) a inspirační zdroje, z nichž jeho dílo vyrůstá (např. vliv skupiny Le Grand Jeu). Organickou součástí monografie je rovněž práce se sekundární literaturou a inspirativní odkazy na autorovu korespondenci. Do knihy jsou zařazeny i reprodukce archivních materiálů, dokumentů a fotografií.