Živant a umrlanti

Když básník Ladislav Stehlík pracoval na trilogii Země zamyšlená, chtěl připomenout šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Přes jejich společného přítele, ing. Josefa Řeřichy, požádal Váchala o vzpomínky. Váchal, žijící ve Studeňanech, byl zpočátku nedůvěřivý, ale nakonec příteli Řeřichovi odepsal. Stehlík mu v děkovném dopise připomněl další známé, jako faráře Františka Kašpara a malíře Josefa Hodka, a zmínil krajinu kolem Olšan, kde Váchal trávil čas u rodičů své ženy. Vzpomínky na milá místa a přátele Váchala inspirovaly k napsání téměř padesátistránkového dopisu. V únoru 1956 Stehlík obdržel Váchalovo psaní, které místo šumavských putování obsahovalo román Živant a umrlanti, situovaný do krajiny mezi Žinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde jako živant na vrchu Spravedlnost u Rabí diskutuje se třemi Stíny o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich debata je plná odkazů na společné známé, což naznačuje, že Váchal se psaním bavil a Stehlík jako čtenář také. Dopis byl dlouho uložen v archivu jako cenná relikvie, až ho v roce 1995 dcera Ladislava Stehlíka, historička umění Blanka Stehlíková, zpřístupnila čtenářům a knižně vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka.