Josef Váchal byl výjimečný umělec, jehož tvorba překračuje hranice malby, grafiky a knihtisku. Jeho dílo je prodchnuto mystikou a hlubokým zájmem o duchovní témata, často se inspirovalo secesí a esoterikou. Váchal si budoval jedinečný umělecký svět, kde se prolínaly literární a výtvarné prvky, a jeho knihy, často ručně tištěné a ilustrované, představují pozoruhodnou syntézu umění a slova. Jeho umělecký odkaz je svědectvím o hledání hlubšího smyslu v životě i umění.
Neobyčejná cesta mezi ďáblovými dětmi, přízraky a bytostmi přírodními, zjevujícími se často hříšnému člověku, duchovní Brehm, k rozpoznávání všelikých potvor zemských i vodních, ohně a v povětří, též jinoplanetních, proti nim slabých stran jejich ukazatel, spolu s bezpečnou ochranou co příkladný štít křesťanských duší sloužící, k věčnému proti nim bojování, je odhalující a zprávu nám o nich podávající, dle knihy z archivu samotného pekla pod názvem HISTORIA NATURAE DE SPECTRIS.
První komentované vydání esejů a poezie známé a hlavně nedostupné knihy, kterou Josef Váchal vydal 3.5.1931 (coby originální umělecké dílo) po mnoha letech, kdy chodil krajinou, studoval a zapisoval si nejednu krajovou zvláštnost či divy přírody.
Faksimile tří Váchalových knih, které autor vytvořil technikou perokresby a akvarelu v jednom exempláři. (Píseň o mukách pekelných, Píseň o smrti a soudném dni, Píseň o slávě nebeské). Knihy jsou Váchalovou parafrází písní jezuity P. Antonína Koniáše.
Váchalův Havran dle světoznámého vzoru přejinačený, do českého převedený a značně rozšířený a modernisovaný, s velmi vtipně na nové brdo upraveným nevermor.
Vtipná parodie na světoznámou báseň od E. A. Poea. Knížečku Váchal vytiskl a vydal v roce 1937. Jeho Havran má více než dvojnásobek slok oproti originálu. Báseň naleznete také v knize E. A. Poe: Havran - šestnáct českých překladů, která vyšla v osmdesátých letech u nakladatelství Odeon.
Toto vydání od Paseky je obohaceno o 15 barevných dřevorytů k slavným Poeovým povídkám, které Váchal vytvořil pro Pourovo nakladatelství.
Komiksové zpracování výletu Josefa Váchala s Josefem Portmanem a Annou Mackovou Vysočinou.
Cesta z Litomyšle přes Žďárské vrchy a zpět se uskutečnila v srpnu roku 1921, tedy v době intenzivního přátelství jmenovaných. Váchalovy obrázky a vtipné komentáře popisují nejen jednotlivé etapy putování, ale vyzařují družnou a neopakovatelnou atmosféru výpravy.
„Narozen jsem ve znamení Vah a na vahách jsem dosud,“ začíná Josef Váchal svůj rukopis Pamětí, věnovaných litomyšlskému sběrateli Josefu Portmanovi. Paměti pro Josefa Portmana z let 1919 a 1920 Váchal koncipoval jako svérázný duchovní bedekr, průvodce po vlastním myšlenkovém vesmíru, s důrazem na zážitky a vjemy nadpřirozené povahy. Zachytil v nich své vzpomínky na tajuplné zážitky z dětství a mládí a barvitě vylíčil své zkušenosti s theosofy, spiritisty a okultisty „všech směrů a barev“. Paměti doplnil o výňatky z vlastního deníku z let 1910-1914. Díky tomu patří tento poprvé publikovaný text mezi nejdůležitější zdroje informací jak o Váchalově mládí a rané tvorbě, tak o jeho stycích s pražskými esoterickými kruhy. Kniha obsahuje kompletní faksimile Váchalova rukopisu, komentovaný přepis textu a tři průvodní studie přibližující okolnosti vzniku rukopisu (H.Klínková), Váchalův zájem o magickou povahu skutečnosti (Z. Zadrobílková) a jeho vztah k astrologii (P. Turnovský).
Když básník Ladislav Stehlík pracoval na trilogii Země zamyšlená, chtěl připomenout šumavské toulky malíře a dřevorytce Josefa Váchala. Přes jejich společného přítele, ing. Josefa Řeřichy, požádal Váchala o vzpomínky. Váchal, žijící ve Studeňanech, byl zpočátku nedůvěřivý, ale nakonec příteli Řeřichovi odepsal. Stehlík mu v děkovném dopise připomněl další známé, jako faráře Františka Kašpara a malíře Josefa Hodka, a zmínil krajinu kolem Olšan, kde Váchal trávil čas u rodičů své ženy. Vzpomínky na milá místa a přátele Váchala inspirovaly k napsání téměř padesátistránkového dopisu. V únoru 1956 Stehlík obdržel Váchalovo psaní, které místo šumavských putování obsahovalo román Živant a umrlanti, situovaný do krajiny mezi Žinkovy, Sušicí, Horažďovicemi a Kasejovicemi. Váchal zde jako živant na vrchu Spravedlnost u Rabí diskutuje se třemi Stíny o spravedlnosti dějin a lidského údělu. Jejich debata je plná odkazů na společné známé, což naznačuje, že Váchal se psaním bavil a Stehlík jako čtenář také. Dopis byl dlouho uložen v archivu jako cenná relikvie, až ho v roce 1995 dcera Ladislava Stehlíka, historička umění Blanka Stehlíková, zpřístupnila čtenářům a knižně vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka.
Josef Váchal (1884–1969) je jednou z nejvýraznějších postav českého umění 20. století. Svůj talent uplatňoval v řadě rozmanitých realizací. Kreslil, maloval, vyřezával sochy i nábytek, leptal, odléval písmo, vázal knihy a psal. Především se však považoval za dřevorytce a svá grafická díla soustředil v množství autorských tisků a knih. Tato první podrobná studie o Váchalově knižní tvorbě je zároveň monografickou publikací, mapující Váchalův život a dílo v jejich celistvosti. Váchal totiž byl umělcem knihy, jeho láska k literatuře se projektovala do všech oblastí jeho tvorby a do všech fází jeho života. V knižní tvorbě Váchal uplatnil své všestranné tvůrčí zaměření i tendenci slučovat život s uměním v totálně pojatém uměleckém díle. Bohatá obrazová složka publikace ukazuje efektní podobu Váchalových monumentálních knižních projektů, neopomíjí však ani širší tvůrčí kontext, zahrnující díla z oblasti volné tvorby (slavné obrazy, kresby, fotografie a grafické listy) i zdánlivě marginální a dosud neprávem opomíjené drobnější tisky a rukopisy. Výpravnou hlavní část knihy doplňuje podrobný katalog Váchalovy knižní tvorby, ve kterém téměř každou položku soupisu doprovází menší obrazová reprodukce. Náročnost provedení publikace koresponduje s přístupem samotného Váchala k jeho autorským knihám. Váchal tvořil knihy mimořádné, názorově ucelené a obdobnou ambici naplňuje také tato velkorysá monografie.
