Konstituční, nebo existenciální revoluce?

Více o knize

Studie, doplněná o třicet dokumentů z různých archivů, se zaměřuje na rychlý emancipační proces v československém federativním státě na konci roku 1989 a v první polovině roku 1990. Cílem je ukázat politické štěpení nejen mezi vrcholnými centry moci, ale i uvnitř těchto center a v českém a slovenském veřejném mínění. Zkoumá vztahy mezi exekutivou a legislativou, konkrétně prezidenta Václava Havla, považovaného za neformální hlavu postkomunistické vlády, a Federální shromáždění ČSSR jako nejvyššího zákonodárného orgánu. Hlavní interpretace se soustředí na konflikt dvou odlišných představ o uplatňování moci v přechodném období před červnovými parlamentními volbami. Havlova charismatická politika, založená na symbolických aktech, kontrastuje s konzervativnějším institucionálním pojetím politiky emancipujících se zákonodárných sborů. Tento konflikt se projevuje v obnoveném sporu mezi českou a slovenskou reprezentací, známém jako pomlčková válka, a představuje první zkoušku česko-slovenské demokracie, která od počátku čelila dezintegračním tendencím. Studie se ptá, co v této mocenské hře bylo nevyhnutelným důsledkem téměř půlstoleté absence svobodné politiky a čemu se dalo předejít.