Jiří Suk Knihy

Během sedmi dnů srpna 1968 pořídil tehdy třicetiletý Josef Koudelka jedinečnou sérii fotografií zachycujících invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kterou se později podařilo tajně vyvézt ze země. Jeho fotografie byly agenturou Magnum Photos zveřejněny k prvnímu výročí invaze roku 1969 v mnoha mezinárodních časopisech, aniž bylo uvedeno autorovo jméno. Až v roce 1984, po smrti svého otce a v době, kdy hrozba represí pro jeho rodinu pominula, poprvé veřejně přiznal své autorství těchto snímků. Josef Koudelka, který dnes patří k nejvýznamnějším světovým fotografům, po čtyřiceti letech prošel svůj archiv a vybral pro tuto knihu 249 fotografií, z nichž většina nebyla nikdy publikována. Kniha obsahuje též texty oficiálních prohlášení, dobová svědectví a text objasňující historické události srpna 1968.

Václav Havel v letech 1975–1989 Osobní drama Václava Havla, chápané v existenciálním a politickém slova smyslu, je v knize historika Jiřího Suka zarámováno roky 1975 a 1989. Klene se od otevřeného dopisu generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Československa Gustávu Husákovi k nahrazení tohoto politika ve funkci prezidenta republiky na sklonku "roku zázraků". Jádro knihy tvoří rozbor Havlova myšlení a jednání, péče o svobodu slova a nezávislou kulturu v kontextu boje s režimem "obnoveného pořádku" a dobových sporů o opozici. Autor se zamýšlí nad souvislostmi praktické odpovědnosti, která neuhýbá ani před hrozbou vězení, a bytostně rozporného vztahu k politice jako povolání. V obrysech mimořádného života a intelektu odhaluje úskalí projektu politiky jako praktikované morálky a služby pravdě.

Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1.díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2.díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli "starého režimu" o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Vydání 2. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT.

Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: od listopadu 1989 do června 1990 Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1. díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2. díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli "starého režimu" o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT.

16.-25.1.1969: katalog k výstavě. Fotografická publikace mapuje průběh událostí následujících po sebeupálení Jana Palacha od 16. do 25. ledna 1969.

Katalog výstavy | Exhibition catalogueFotografická publikace je přehlídkou toho nejlepšího, co jednasedmdesát předních českých a slovenských fotografů nabídlo autorům výstavy ze svých archivů na téma Sametové revoluce.The photographic publication is a showcase of the best that seventy leading Czech and Slovak photographers have offered the authors of the exhibition from their archives on the Velvet Revolution.

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

V centru studie stojí myšlení československých revizionistických ekonomů šedesátých let, zejména Otakara Šika, jehož přerod ze stalinského dogmatika na reformistu a jednoho z protagonistů pražského jara 1968 je klíčový. Autor se v úvodní kapitole zaměřuje na myšlenkové dějiny komunistického experimentu, od Marxových teoretických východisek přes Leninovo rozvinutí, válečný komunismus a NEP až po Stalinovu politickou ekonomii socialismu a teorii třídního boje. Dále analyzuje politický a ekonomický vývoj v Československu po únoru 1948, kdy vznikl socialistický stát sovětského typu, a popisuje ekonomické potíže, které vedly k prvním pokusům o reformu centrálního plánování. Následující pokus, spojený se Šikovým jménem, se zaměřoval na vymaňování socialistické ekonomie z dogmatismu a otevírání se moderním vědeckým přístupům, což vedlo k diskusím o socialistickém trhu a přípravě zásadní reformy. Autor ukazuje rozpor mezi realistickým přístupem k ekonomickým problémům a utopismem o humanistickém potenciálu socialismu. Zvláštní kapitola se věnuje pohledu politické policie na československé ekonomy, kteří byli i v šedesátých letech pod intenzivním dohledem. Kniha je založena na podrobném studiu archivních materiálů a je psána čtivým jazykem, což ji činí přístupnou nejen specialistům, ale i širší veřejnosti.

Moc bezmocných je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších disidentských textů. Václav Havel jej napsal v roce 1978 ve zvláštních podmínkách komunistické diktatury, přesto je zjevné, že i po téměř 40 letech od prvního samizdatového vydání, kdy tyto podmínky již pominuly, neztrácí na své síle a inspirativnosti, o níž svědčí nové překlady, například do arabštiny, perštiny, čínštiny či ukrajinštiny. Čím oslovilo či naopak neoslovilo toto chef-d’œuvre disidentské literatury svoji dobu, a co může nabídnout době současné? Nad těmito rámcovými otázkami se zamyslelo třicet renomovaných a zasvěcených esejistů, mezi jinými Steven Lukes, Roger Scruton, Jonathan Bolton, Marci Shore, Barbara J. Falk, Barbara Day, Delia Popescu, David S. Danaher, Kieran Williams, Robert B. Pynsent, Kacper Szulecki, Aleksander Kaczorowski, Jiří Přibáň, Petr Pithart, Miloš Havelka, Karel Hrubý, Miroslav Kusý, Lenka Karfíková, Lenka Jungmannová.

Morální rozhořčení nehrálo v pádu Husákova režimu prvořadou roli, jakkoli to tak v „sametové revoluci“ vypadalo. Bylo spouštěčem hlouběji zakořeněných pochyb o existenčních perspektivách lidu s „přirozeným právem“ na štěstí… Kniha obsahuje eseje, rozhovory a polemiky, které vycházely od roku 2000 příležitostně v časopisech, sbornících a fotografických publikacích. Vznikaly většinou z vnějšího podnětu a obsahují interpretace mezních situací v historii komunistického režimu (únor 1948, srpen 1968, leden 1969, leden 1977, listopad 1989 atd.), které dodnes plně zaměstnávají odbornou historiografii i obecnou paměť. Autor neusiluje o syntetické pojetí a vědecké podání. V biograficky laděném úvodu upozorňuje na souvislost mezi profesním psaním o nedávné minulosti a osobní zkušeností s pamětí jako místem střetávání života a dějin.