Jiří Suk Knihy

Během sedmi dnů srpna 1968 pořídil tehdy třicetiletý Josef Koudelka jedinečnou sérii fotografií zachycujících invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kterou se později podařilo tajně vyvézt ze země. Jeho fotografie byly agenturou Magnum Photos zveřejněny k prvnímu výročí invaze roku 1969 v mnoha mezinárodních časopisech, aniž bylo uvedeno autorovo jméno. Až v roce 1984, po smrti svého otce a v době, kdy hrozba represí pro jeho rodinu pominula, poprvé veřejně přiznal své autorství těchto snímků. Josef Koudelka, který dnes patří k nejvýznamnějším světovým fotografům, po čtyřiceti letech prošel svůj archiv a vybral pro tuto knihu 249 fotografií, z nichž většina nebyla nikdy publikována. Kniha obsahuje též texty oficiálních prohlášení, dobová svědectví a text objasňující historické události srpna 1968.

Václav Havel v letech 1975–1989 Osobní drama Václava Havla, chápané v existenciálním a politickém slova smyslu, je v knize historika Jiřího Suka zarámováno roky 1975 a 1989. Klene se od otevřeného dopisu generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Československa Gustávu Husákovi k nahrazení tohoto politika ve funkci prezidenta republiky na sklonku "roku zázraků". Jádro knihy tvoří rozbor Havlova myšlení a jednání, péče o svobodu slova a nezávislou kulturu v kontextu boje s režimem "obnoveného pořádku" a dobových sporů o opozici. Autor se zamýšlí nad souvislostmi praktické odpovědnosti, která neuhýbá ani před hrozbou vězení, a bytostně rozporného vztahu k politice jako povolání. V obrysech mimořádného života a intelektu odhaluje úskalí projektu politiky jako praktikované morálky a služby pravdě.

Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1.díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2.díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli "starého režimu" o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Vydání 2. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT.

Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: od listopadu 1989 do června 1990 Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1. díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2. díl). Hlavními fenomény zkoumání jsou mocenská strategie nastupující elity, vyjednávání s představiteli "starého režimu" o změně politického systému, názorová diferenciace uvnitř Občanského fóra a komunikace mezi nově vytvořenými mocenskými ohnisky. Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2003 a na jejím základě vznikl r. 2006 stejnojmenný dokument ČT.

Kniha se skládá ze studií Jiřího Suka, Adama Hudka a Jamese Krapfla a také z ankety, na kterou odpovědělo na tři desítky českých historiček a historiků. Cílem knihy je poskytnout situační obraz myšlenkové různorodosti v oboru soudobých dějin (konkrétně dějin komunismu), který reprezentují badatelé a badatelky různých generací a zkušeností, tematických a chronologických záběrů, teoretických a metodologických orientací a last but not least světonázorových či ideologických východisek.

16.-25.1.1969: katalog k výstavě. Fotografická publikace mapuje průběh událostí následujících po sebeupálení Jana Palacha od 16. do 25. ledna 1969.

Katalog výstavy | Exhibition catalogueFotografická publikace je přehlídkou toho nejlepšího, co jednasedmdesát předních českých a slovenských fotografů nabídlo autorům výstavy ze svých archivů na téma Sametové revoluce.The photographic publication is a showcase of the best that seventy leading Czech and Slovak photographers have offered the authors of the exhibition from their archives on the Velvet Revolution.

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

V centru studie stojí myšlení československých revizionistických ekonomů šedesátých let, zejména Otakara Šika, jehož přerod ze stalinského dogmatika na reformistu a jednoho z protagonistů pražského jara 1968 je klíčový. Autor se v úvodní kapitole zaměřuje na myšlenkové dějiny komunistického experimentu, od Marxových teoretických východisek přes Leninovo rozvinutí, válečný komunismus a NEP až po Stalinovu politickou ekonomii socialismu a teorii třídního boje. Dále analyzuje politický a ekonomický vývoj v Československu po únoru 1948, kdy vznikl socialistický stát sovětského typu, a popisuje ekonomické potíže, které vedly k prvním pokusům o reformu centrálního plánování. Následující pokus, spojený se Šikovým jménem, se zaměřoval na vymaňování socialistické ekonomie z dogmatismu a otevírání se moderním vědeckým přístupům, což vedlo k diskusím o socialistickém trhu a přípravě zásadní reformy. Autor ukazuje rozpor mezi realistickým přístupem k ekonomickým problémům a utopismem o humanistickém potenciálu socialismu. Zvláštní kapitola se věnuje pohledu politické policie na československé ekonomy, kteří byli i v šedesátých letech pod intenzivním dohledem. Kniha je založena na podrobném studiu archivních materiálů a je psána čtivým jazykem, což ji činí přístupnou nejen specialistům, ale i širší veřejnosti.

Moc bezmocných je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších disidentských textů. Václav Havel jej napsal v roce 1978 ve zvláštních podmínkách komunistické diktatury, přesto je zjevné, že i po téměř 40 letech od prvního samizdatového vydání, kdy tyto podmínky již pominuly, neztrácí na své síle a inspirativnosti, o níž svědčí nové překlady, například do arabštiny, perštiny, čínštiny či ukrajinštiny. Čím oslovilo či naopak neoslovilo toto chef-d’œuvre disidentské literatury svoji dobu, a co může nabídnout době současné? Nad těmito rámcovými otázkami se zamyslelo třicet renomovaných a zasvěcených esejistů, mezi jinými Steven Lukes, Roger Scruton, Jonathan Bolton, Marci Shore, Barbara J. Falk, Barbara Day, Delia Popescu, David S. Danaher, Kieran Williams, Robert B. Pynsent, Kacper Szulecki, Aleksander Kaczorowski, Jiří Přibáň, Petr Pithart, Miloš Havelka, Karel Hrubý, Miroslav Kusý, Lenka Karfíková, Lenka Jungmannová.

Morální rozhořčení nehrálo v pádu Husákova režimu prvořadou roli, jakkoli to tak v „sametové revoluci“ vypadalo. Bylo spouštěčem hlouběji zakořeněných pochyb o existenčních perspektivách lidu s „přirozeným právem“ na štěstí… Kniha obsahuje eseje, rozhovory a polemiky, které vycházely od roku 2000 příležitostně v časopisech, sbornících a fotografických publikacích. Vznikaly většinou z vnějšího podnětu a obsahují interpretace mezních situací v historii komunistického režimu (únor 1948, srpen 1968, leden 1969, leden 1977, listopad 1989 atd.), které dodnes plně zaměstnávají odbornou historiografii i obecnou paměť. Autor neusiluje o syntetické pojetí a vědecké podání. V biograficky laděném úvodu upozorňuje na souvislost mezi profesním psaním o nedávné minulosti a osobní zkušeností s pamětí jako místem střetávání života a dějin.

Vzájemná korespondence Václava Havla a Františka Janoucha je unikátním pramenem pro poznání československé protikomunistické opozice v letech 1977–1989. V tomto období se kolem Václava Havla formovala činnost Charty 77, kterou významně podporoval český emigrant a jaderný fyzik František Janouch, zakladatel Nadace Charty 77. Dopisy, které putovaly mezi Prahou a Švédskem, zachycují nejen osobní vztah obou pisatelů, ale také praktickou podporu, jako jsou administrativní záležitosti, pracovní pokyny, zprostředkování kontaktů a nákupy technického vybavení pro disidenty. Celkem je zde více než 210 dokumentů shrnujících korespondenci do roku 1989. V příloze najdeme ukázky dopisů z období po roce 1989, dokumentující společenské a osobní změny v Česku. Tyto dokumenty představují malé dějiny Charty 77 a ukazují technickou proměnu každodenní práce a přístupu k informacím ve druhé polovině 20. století, od ručně psaných a strojopisných dopisů po komunikaci přes počítače, fax a e-mail. Základem vydání je archiv Františka Janoucha, který knihu edičně připravil a opatřil doslovem.

Roku 1967, necelých dvacet let po převratu, který měl být důkazem neomylnosti marxisticko--leninské teorie, připustil prezident Antonín Novotný: „Dopustili jsme se chyb, soudruzi? Dopustili.“ První reformní vlnu, která se zvedla po odhalení kultu osobnosti o desetiletí dříve, se přitom ještě podařilo zabrzdit a hlasy reformistů potlačit. Na přelomu padesátých a šedesátých let zadlužená ekonomika dál zaostávala za kapitalistickým Západem, centrálně řízené hospodářství se míjelo s očekáváním konzumně naladěné společnosti, lidé naplňovali své potřeby prostřednictvím šedé ekonomiky, kvetla korupce, a především rostla poptávka po rozkrytí policejní a justiční zvůle uplynulých let. Osmnáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české komplexně pojednává o letech 1956–1967, pro něž se vžilo označení „období tání“. Politické, hospodářské a kulturní dějiny doprovázejí sondy do každodenního života za socialismu – od hodnocení životní úrovně přes bydlení, práci či zdraví po intimní zónu rodinného prostředí nebo náboženské víry.

Autoři v knize představují dílčí výsledky bádání o čtyřech mezioborových vědeckých týmech, které v 60. letech minulého století významně ovlivňovaly jak společenskovědní prostředí, tak státní a politickou moc v Československu: tým pro teoretické problémy plánovitého řízení národního hospodářství (vedoucí Ota Šik), tým pro společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce (Radovan Richta), tým pro výzkum vertikální sociální diferenciace československé společnosti (Pavel Machonin), tým pro rozvoj demokracie a politického systému naší společnosti (Zdeněk Mlynář). U jejich zrodu stála zejména snaha zajistit rychlejší zvyšování životní a civilizační úrovně tím, že se vytvoří a rozvinou originální československé prorůstové koncepce.

Edice Prameny k dějinám československé krize v letech 1967—1970, díl 7. Ministerstvo vnitra a bezpečnostní aparát patřily k nejdůležitějším nástrojům a oporám totalitního komunistického režimu. Jejich postavení a roli je proto věnován samostatný díl.

Sborník dokumentů Občanského fóra z listopadu a prosince r.1989.

Rekapitulace politických událostí v listopadu a prosinci 1989.

Autoři v knize představují dílčí výsledky bádání o čtyřech mezioborových vědeckých týmech, které v 60. letech minulého století významně ovlivňovaly jak společenskovědní prostředí, tak státní a politickou moc v Československu: tým pro teoretické problémy plánovitého řízení národního hospodářství (vedoucí Ota Šik), tým pro společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce (Radovan Richta), tým pro výzkum vertikální sociální diferenciace československé společnosti (Pavel Machonin), tým pro rozvoj demokracie a politického systému naší společnosti (Zdeněk Mlynář). U jejich zrodu stála zejména snaha zajistit rychlejší zvyšování životní a civilizační úrovně tím, že se vytvoří a rozvinou originální československé prorůstové koncepce.

Studie, doplněná o třicet dokumentů z různých archivů, se zaměřuje na rychlý emancipační proces v československém federativním státě na konci roku 1989 a v první polovině roku 1990. Cílem je ukázat politické štěpení nejen mezi vrcholnými centry moci, ale i uvnitř těchto center a v českém a slovenském veřejném mínění. Zkoumá vztahy mezi exekutivou a legislativou, konkrétně prezidenta Václava Havla, považovaného za neformální hlavu postkomunistické vlády, a Federální shromáždění ČSSR jako nejvyššího zákonodárného orgánu. Hlavní interpretace se soustředí na konflikt dvou odlišných představ o uplatňování moci v přechodném období před červnovými parlamentními volbami. Havlova charismatická politika, založená na symbolických aktech, kontrastuje s konzervativnějším institucionálním pojetím politiky emancipujících se zákonodárných sborů. Tento konflikt se projevuje v obnoveném sporu mezi českou a slovenskou reprezentací, známém jako pomlčková válka, a představuje první zkoušku česko-slovenské demokracie, která od počátku čelila dezintegračním tendencím. Studie se ptá, co v této mocenské hře bylo nevyhnutelným důsledkem téměř půlstoleté absence svobodné politiky a čemu se dalo předejít.

Kritická edice dokumentů navazuje a doplňuje kolektivní monografii „O nový československý model socialismu.“ Čtyři interdisciplinární vědecké týmy při ČSAV a UK v 60. letech (2015). Obsahuje 34 dokumentů, které mají přiblížit „think tanky“ v období okolo Pražského jara 1968: Šikův, Richtův, Machoninův a Mlynářův tým. Edice nechává promluvit samotné historické postavy (vedoucí týmů, spolupracovníky, komentátory či oponenty), kterým je touto formou poskytnuta příležitost, aby pokud možno samy ozřejmily své původní představy o ekonomické reformě, o koncepci vědeckotechnické revoluce, o rozvrstvení československé společnosti a o reformě politického systému. Čtenáři by pak měla umožnit, aby si prostřednictvím tehdejších materiálů utvořil přesnější a barvitější obraz o celkovém společensko-politickém kontextu, o důvodech vzniku týmů, o okolnostech jejich utváření a každodenní činnosti, o konkrétních výsledcích a o vlivu týmové práce na vědu a společnost.

Tato originální publikace představuje autory, kteří nepatří k jedné generaci a nemají stejnou exilovou zkušenost, ale spojuje je inspirativní vzpomínka na texty, na něž v minulosti narazili a které je výrazně ovlivnily. Ba co víc, které se staly průvodci jejich dalšího života, tedy „knihami jejich srdce“. Texty, jež jsou předmětem tohoto esejistického vzpomínání, nejsou výhradně exilové v tom smyslu, že by je napsali lidé, kteří většinou nedobrovolně opustili vlast. Jsou to publikace vydané exilovými nakladatelstvími, působícími mimo Československo v období 1948 až 1989, ať již byly napsány autory působícími doma nebo v zahraničí. Vzpomínky na význačné tituly jsou do jisté míry výrazem vděčnosti, neboť exilová nakladatelství a vydavatelství byla sice různá – v době svého trvání, ve svém obsahovém záběru i v kvalitě své produkce - každé z nich však odvedlo práci, jež zůstává obdivuhodná. Tento drobný výbor může být tedy chápán jako výraz poděkování těm, kteří se přičinili o to, aby exilové knihy v češtině vznikaly a aby se dostávaly ke čtenářům.