Clona. II, Otrok megaměsta

Kdyby existovala spravedlnost, už bych neotevřel oči. Jenže něco jako spravedlnost zkrátka není. Přežil jsem, ale po životě v Klanu jsem upadl jenom do dalšího otroctví. Ta nová nedobrovolná víra nese jméno TechCorp. Má se ze mě stát lidský automat, plnící rozkazy druhých. Ne že bych si to chvílemi neužíval. Soucit je slabost a slabí umírají. Už mě ale nebaví být loutkou v cizí hře. Chci z toho kola smrti ven. Budu bojovat. Ne za slávu, čest nebo peníze, nýbrž za odpovědi na čím dál absurdnější otázky. Tou nejžhavější otázkou však zůstává, jestli moje vzpoura neroztočí kola smrti ještě krvavější. Odpovědi skryté pod nachovou Clonou napovídají, že nemám potuchy, proti čemu vlastně stojím. Jen jedno vím jistě. Musím zůstat naživu. Protože to, co přijde po smrti, je daleko horší než všechna muka života, všechna utrpení světa, který znám.