Kluci, holky a stodůlky 1

Více o knize

Kdo si přečte tenhle rok na současné vsi, určitě se bude chtít do Stodůlek přestěhovat. Nebo tam strávit aspoň prázdniny. Nebo si tam aspoň zajet na neděli. Jenomže na žádném nádraží mu lístek do Stodůlek Evy Bernardinové neprodají. Ani žádný silniční ukazatel ho tam nezavede. Ani pošťák, hospodský, ba ani cestář mu neukáže cestu. Protože Stodůlek je mnoho, desítky a stovky jich jsou po celé naší vlasti (i když se vždy nejmenují právě Stodůlky), na druhé straně ale v něčem a něčem existují Stodůlky Evy Bernardinové právě jenom v autorčině fantazii, přesně takovou vesničku na mapě ani ve skutečnosti nenajdete. A to je vlastně na celý knížce nejkrásnější: že Honzíků a Aniček Voříškových, hlavních hrdinů příběhu, je sice po té naší krásné zemi jako máků a růžiček, ale každý ten kvítek že je zároveň jiný, má neopakovatelnou barvu plátků i vůni.