Religiozita v dramatu českého národního obrození

Více o knize

Doba osvícenství, romantismu a národního obrození znamená odklon od tradičních náboženských hodnot, zejména těch spojených s pobělohorským katolicismem a barokní kulturou. Tento vývoj je patrný v literatuře, filozofii i katolické teologii, přičemž české obrozenecké divadlo nejlépe ilustruje atmosféru doby. Repertoár divadelních her, jejich obsah a dialogy odrážejí skutečné nálady lépe než úřední prameny. Důležitou otázkou je, jak katolicismus ovlivnil vývoj národního obrození. Byl katolicismus po třicetileté válce inspirativní pro emancipaci českého národa, nebo už neměl co nabídnout? Někteří autoři považovali ortodoxní katolicismus za neslučitelný s českým patriotismem, což podpořili i další významné osobnosti. Naopak jiní hájili barokní katolicismus jako klíčový prvek českého vlastenectví. Dilema českého národa není ojedinělé, podobné otázky řešili i francouzští historikové. Husitské reminiscence vznikly jako projev touhy po národní identitě. Tento proces vedl k dekatolizaci a dechristianizaci české společnosti, což vyvrcholilo po druhé světové válce. Tato práce se zaměřuje na ideový konflikt v českém obrozeneckém dramatu.