Pocity úzkosti a strachu nás provázejí celým životem, někdy však mohou nabýt podoby nemoci. Chorobné úzkostné stavy se vyskytují v populaci mnohem častěji, než lékaři předpokládají. Nejenže zhoršují kvalitu života nemocných, ale nepříznivě ovlivňují i průběh ostatních chorob a celkový zdravotní stav. Jejich terapie není proto etickou otázkou, ale kategorickým imperativem. Úzkost není projevem nedostatku vůle či jiné morální slabosti, chorobná úzkost je nemoc jako každá jiná. Jejími příčinami mohou být nejrůznější rizikové faktory, počínaje genetickými přes nepříznivé vlivy během vývoje a závažné životní události až po diskrétní poruchy "mozkové chemie".