Operativní průzkum a dokumentace historických staveb

Zkoumání kulturních památek – v tomto případě historických staveb – má pro památkovou péči klíčový význam. V praxi památkové péče jsou však upřednostňovány ty druhy zkoumání, které více či méně napomáhají odborným pracovníkům při stanovení koncepce nějakého zamýšleného zásahu. Samotné "zkoumání pro zkoumání" je často chápáno jako méně významné (přesto jsou některé typy výzkumů tradičně obdařeny vysokou prestiží ve společnosti – to platí zejména pro archeologii – nebo jsou chápány jako nedílná součást specifického typu zásahů a oprav – to se týká zejména restaurátorských průzkumů a dokumentací, které mají jednak doložit postup prací, jednak být zdrojem informací při budoucí opravě). Důsledkem dosavadního – vlastně logického – vývoje v památkové péči, z něhož plyne důraz na "užitý průzkum", je jednak "nespojitost" některých průzkumů (např. restaurátor podrobně dokumentuje vrstvy nátěrů v několika sondovaných místech, archeolog s nasazením relativně velkých kapacit podrobí zkoumání relikty např. v místě zásahu do podlahy, avšak velké části stavby nejsou předmětem stejně podrobného zájmu) jednak rozsáhlé ztráty informací podstatných pro poznání historie a hodnoty památky ("masivní" destrukce částí stavby např. při vkládání technických zařízení zpravidla není provázena žádnou dokumentační aktivitou, nebo není vytvářená dokumentace náležitě zpracována a archivována) Hospodaření s poznatky o památkách má přitom vlastně význam zcela zásadní. Zjednodušeně lze říci, že chápání významu památek je ve značné míře úměrné znalostem o nich. Také nemůže být jediným cílem státní památkové péče uspět při výkonu ochrany památek. Mnohostranné zabývání se historickým odkazem památek je vlastně základním smysluplným přístupem k památkám. Z těchto a podobných úvah vyplynula realizace poměrně rozsáhlého výzkumného záměru NPÚ, věnovaného zkoumání a dokumentaci historických staveb v těch chvílích, kdy jsou některé části památek přístupné, avšak zatím nebyly předmětem speciálních průzkumných aktivit. O operativním průzkumu a dokumentaci (OPD) se mluví především proto, že se jedná hlavně o metody aplikovatelné v krátkých chvílích během stavebních prací, případně u zanikajících objektů (opuštěné chátrající stavby). Možnosti nahlédnout "pod povrch" stavebních konstrukcí činí z OPD neobyčejně efektivní a nezastupitelný nástroj historického studia.