Devil's Creek

Ďáblův potok od Todda Keislinga rozhodně není špatná kniha. To je potřeba říct hned na začátku, aby bylo jasno, že tady nejdeme s pochodněmi a vidlemi. Atmosféra funguje, hororové prvky jsou solidní a inspirace Kingem nebo Lovecraftem je cítit na první dobrou. A víte vy co? To by mi vlastně vůbec nevadilo. Některé pocty klasikům jsou tu zvládnuté docela dobře a kniha si ostudu určitě nedělá. Problém ale nastává jinde - tempo. Nebo spíš jeho bolestivý nedostatek. Ďáblův potok je totiž zbytečně zdlouhavý. A tím myslím opravdu zbytečně. Jsou pasáže, kde jsem měla pocit, že stojím na místě, koukám do temné vody a autor mi potřetí, počtvrté, popáté vysvětluje, že je to.. temné. Strašidelné. Nepříjemné. Ano, chápeme. Už jsem tu. Nuda, nuda, nuda. Opakující se fráze a motivy začnou časem fungovat spíš jako uspávačka než budování napětí a místo plíživého strachu přichází myšlenka: „Kolik stránek ještě?" A to je u hororu vždycky trochu problém. Na druhou stranu, postavy jsou většinou sympatické, lidské a čitelné. Nejsou to jen figurky, které čekají, až je něco stáhne do temnoty, a to se cení. Celkově kniha působí poctivě napsaná, s dobrým základem a funkční atmosférou, jen by jí strašně slušely nůžky. Hodně nůžek. Možná i motorová pila. Za mě tedy tři hvězdičky zcela zasloužených. Není to průšvih, není to ztráta času, ale kdyby byla kniha kratší a svižnější, mohlo jít o velmi solidní hororový kousek. Takhle je to spíš příběh, který děsí.. ale občas hlavně zkouší vaší trpělivost.

Temný kult, tuna červů, hektolitry černého slizu, chapadla, trocha kosmického hororu a explicitní sexuální scény odehrávající se klidně mezi sourozenci. Ďáblův potok Todda Keislinga si nebere servítky a nic mu není svaté. Samozřejmě včetně církve. Malé městečko Stauford v Kentucky tady má krvavou historii, kdy se v kostele u Ďáblova potoka odehrála zvěrstva - od znásilňování dětí až po masovou sebevraždu. Vše mělo společného jmenovatele, šíleného kazatele Jacoba Masterse. Což je slizkej záporák se vším všudy. Jeho řádění přežily jeho vlastní děti - každé měl s jinou ženskou a společnost na ně koukala přes prsty. K tomu si přidejte babičku co zatočila s KKK a místní ji považují za čarodějnici a máte skvělý rodokmen. Temný stín za zády provází šestku dlouhé roky - někdo se stane umělcem pracující s temnými vizemi, další profesionálně smaží, třetí se obrátí na víru a další vlastní rozhlasovou stanici co místní konzervativní věřící důchodkyně dráždí rockovou muzikou. Keisling tu vykresluje bigotní maloměsto plné prapodivných figurek a vše směruje k návratu padlého kultu. Keislingův román nemá zkraje úplně strhující tempo, autor zkraje vykresluje ústřední charaktery a hraje si s odkazem tragických událostí, aby záhy přepnul a rozjel slušnou apokalypsu. A ta vás bude bavit.