Das Schweigen des Glücks

Sparks mě nikdy nezklamal. Vše, co napíše dokáže napsat stylem, že se od toho nemohu odtrhnout, proto by mě nikdy nenapadlo, že od něj narazím na knihu, které dám méně než tři hvězdy. Tím nechci říct, že jsem vyloženě zklamaná z téhle knihy, ale spíš mi úplně neseděl ten příběh jako takový. Přišlo mi to ploché, vůbec to nemělo žádnou hloubku jako mají jeho ostatní knihy. Místy to bylo příliš zdlouhavé a ukecané a vlastně jsem si ani neužila tu romantickou část, ta mi přišla zrychlená a nedodělaná a víc se příběh věnoval těm problémům samotným a to nebylo napsané nijak poutavě, takže jsem se spíš nudila. Možná jsem neměla tu správnou náladu a nebo už jsem od Sparkse přečetla to nejlepší a měla jsem vysoká očekávání. Nevím, ale k téhle knize se už nevrátím.