Prohra : zpověď

Pierre Minet byl básník-rebel, jehož genialitu uznávali jeho přátelé z Vysoké hry. Paradoxní postava, mystický ateista a bohém, opustil školu a rodinu ve 16 letech, aby jako Rimbaud unikl do Paříže. Po krátkém zaměstnání v továrně Renault a nehodě v nakladatelství Plon se pokusil o útěk zpět do Paříže, kde se živil různými profesemi. Často se setkával s Reném Daumalem, s nímž trávil noci v pařížských ulicích. V roce 1930 vydal román Příběh Eugena, ale brzy se odmlčel kvůli zdravotním problémům a dlouhému pobytu v nemocnicích. Zamiloval se do americké malířky Liliany Fisk, která mu pomohla přežít. Vzdálil se od Vysoké hry a odmítl být spisovatelem; jeho „vysokou hrou" se stala láska. I přesto zůstal v kontaktu s Gilbert-Lecomtem až do jeho smrti v roce 1943. V letech 1945-6 začal psát své nejvýznamnější dílo, autobiografický román Prohra (1947), v němž popisuje své bouřlivé dětství, život v Paříži mezi dvěma světovými válkami a smrt Gilbert-Lecomta. Portréty Gilbert-Lecomta a Daumala patří k nejzajímavějším částem. Minet se s neobvyklou sebereflexí vyrovnává s „dezercí z literatury" a snaží se pochopit kořeny zla. „Stydím se za sebe dvakrát," přiznává. „Zavraždil jsem v sobě básníka a stal se obyčejným člověkem."