Tisíc Gagarínů a jedna řepařka! : dopisy-romány zasílané Josefu Hodkovi mezi lety 1949 a 1963

Soubor sedmi dopisů dřevorytce Josefa Váchala jeho žáku Josefu Hodkovi, napsaných mezi lety 1949 a 1963, nabízí ironicky hořký pohled na život génia trpícího grafomanií a pýchou. Tyto texty odhalují každodennost stárnoucího umělce, který žije na okraji zájmu a čelí existenční krizi. Váchal se zamýšlí nad Protektorátem Čechy a Morava, kolektivizací venkova a socialistickými ideály, přičemž jeho stylizace zachovává překvapivou věrnost událostem. Jeho úvahy jsou nadčasové a reflektují jeho sečtělost a hluboké myšlení, přičemž postrádá partnera k diskusi. Texty se mohou číst jako báseň v próze, jako samomluva, a zachycují dynamiku jeho uměleckého vyjadřování. Váchalova slova se dotýkají proměn společnosti, přičemž metaforicky přirovnává život k obytnému činžáku, jehož nájemníci se neustále mění. Kriticky komentuje historické události, ekologické problémy a sociální změny, přičemž jeho pohled na svět je prostoupen pesimismem a frustrací. Tato mnohoznačnost a otevřenost textů přispívají k jejich čtenářské atraktivitě, ať už je čtenář v jakékoli době.