Čo Dante nevidel

Více o knize

„Wetzlerov román (...) nesie v sebe morálne posolstvo o odvahe človeka postaviť sa proti zlu aj v najťažších či navonok beznádejných situáciách... A obsahuje ešte jedno nadčasové poznanie: Holokaust sa nezačal až vtedy, keď jeho obete hnali do dobytčích vagónov deportačných vlakov, ani vtedy, keď sa ocitli pred bránami vyhladzovacích táborov, resp. plynových komôr. To bolo „iba“ vyústenie procesu, ktorý sa začínal verbálnymi útokmi, ostrakizovaním a perzekvovaním určitej skupiny občanov, ktorí boli vzápätí označení za nepriateľa národa, štátu a celého ľudstva...“ Ivan Kamenec „Ze všech zdařilých útěků osvětimských vězňů můžeme za nejvýznamnější považovat útěk Wetzlera a Rosenberga, budeme-li jejich význam poměřovat jejich ohlasem. Stalo se tak zásluhou zprávy, kterou po svém útěku napsali už na Slovensku. V historické literatuře je známa jako Zpráva Wetzlera a Vrby, protože Walter Rosenberg si už ponechal jméno Rudolf Vrba, na které mu československý odboj pořídil falešné papíry. Alfréd Wetzler si své jméno z ilegality, Jozef Lánik, ponechal jen jako literární pseudonym. (...) Osvětimské poselství, sepsané v Žilině, nechtělo být jen historickým dokumentem ani jen epitafem za osvětimskými oběťmi. Chtělo se stát výstrahou lidstvu, burcující k činům.“ Miroslav Kárný