Zelený anton: Plíživé kontravzpomínky

Vzpomínky novináře Václava Běhounka (1902–1980) čekaly na vydání dlouhých čtyřicet let. Rodák z Loun se vrací do dob dětství i studií na Univerzitě Karlově v Praze. Zapojil se do práce studentských spolků a získával ostruhy novinářské. Politicky mu byla nejbližší sociálnědemokratická strana, spolupracoval s pozoruhodnou skupinouintelektuálů kolem Dělnické akademie. Běhounkovy paměti přinášejí cenné svědectví o rusofilství mezi levicovými kulturními pracovníky, jež bylo vystaveno nelehkým konfrontacím s realitou v Sovětském svazu. V roce 1936 byl Běhounek, vynikající znalec ruské literatury, obviněn z trockismu, když v připravené bibliografii ponechal jména sovětských autorů, kteří byli Stalinem zavrženi. Po okupaci Československa se zapojil do činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme a spolupracoval na tvorbě jeho programu. V říjnu 1942 byl zatčen, zbylá válečná léta prožil v nacistických věznicích a koncentračních táborech. Běhounkovy paměti jsou významnou výpovědí o měnící se atmosféře v novinářské obci po roce 1945. Jeho jméno je spojeno s Burianovou Kulturní politikou, likvidovanou v roce 1949, a především s deníkem Práce, kde dlouho vedl kulturní rubriku, udržující si na tehdejší dobu výbornou úroveň. Václav Běhounek zachytil ve svých pamětech zajímavé postřehy o umělcích, kteří byli jeho přáteli, například o Vítězslavu Nezvalovi, Jaroslavu Seifertovi, Františku Halasovi, A. M. Píšovi či K. J. Benešovi. Ediční přípravy vzpomínek se s úspěchem ujal Martin Kučera.