Dějiny evropské architektury III.

Více o knize

Třetí svazek Dějin evropské architektury se zaměřuje na středověké umění evropského Západu, počínaje karolínskou renesancí a otonským uměním, a pokračuje románským uměním. Císař Karel Veliký navázal na tradici Západořímské říše a antického umění, což ovlivnilo středověký vývoj. Mencl sleduje proměnu antických forem na Karlových falcích a v uspořádání klášterů. V 10. století se rozvíjí kult hmoty a magie krypt, které se stávají základem pro budoucí katedrální chóry. Autor zkoumá rozdíly ve vývoji mezi Francií a Německem; zatímco Ota I. Veliký usiluje o renesanci impéria, ve Francii přináší nový impuls reforma z burgundského kláštera v Cluny. Hmota chrámu se stává zdrojem duchovní energie a roste důraz na oltář. Nový románský sloh se formuje v různých regionech, přičemž dvanácté století završuje předchozí vývoj. Mencl analyzuje specifika Burgundska, Auvergne, Poitou, Akvitánie a Provence, přičemž zjišťuje, že k gotice směřuje pouze Burgundsko a Normandie. V Německu se dále staví dvojpolární dómy, zatímco reforma z Hirsau se šíří díky clunyjskému hnutí. Kniha končí přehledem architektury Dánska a Norska, přičemž Menclovy analýzy, kresby a fotografie přibližují autentičnost díla.