Václav Mencl Knihy

Souvislý výklad o vývoji města je určen těm zájemcům o architektonické, sochařské a malířské památky, kteří se nespokojují jen s letmými informacemi pro turisty.

Obrazový průvodce ukázkovými drahými kameny, odrůdami křemene, nalezenými v Podkrkonoší.

Úvod zasvěceně informuje o architektonických kompozicích v jednotlivých dějinných epochách. Avšak valná část velké publikace je složena ze snímků 219 stavebních objektů a areálů z celého Československa. Ke každému je připojen krátký průvodní text. Neobyčejné, výšinné pohledy na hrady, hradiště, historická města a vesnice, zámky, kláštery a budovy kostelního typu byly vybrány s jemným pochopením pro krásu kamenných i krajinných celků. Anglické, francouzské, německé, ruské a španělské resumé a popisy k fotografiím.

Rekonstrukce tvůrčího procesu českého umění. Důkaz jeho původnosti, bezprostřednosti a spontánnosti, odlišnosti od um. německého a cizího vůbec. Vyzdvižení výtvarného obsahu, rázu a slohu. Uspořádání: Smysl českégotiky.Dějinyčeskégotiky (rozděleny na šest období). Český výtvarný odkaz.

Z historie Plzně vybral autor hlavní období, která po umělecké stránce významně dokumentují její architektonický vývoj a dotvářejí tak obraz společenského a hospodářského života města. Popisuje výsledky archeologických výzkumů, zabývá se urbanistickým řešením města při jeho založení v r. 1295 i jednotlivými světskými a církevními památkami a sleduje i růst měst v pozdějších letech, podmíněný už rozmachem průmyslu.

Třetí svazek Dějin evropské architektury se zaměřuje na středověké umění evropského Západu, počínaje karolínskou renesancí a otonským uměním, a pokračuje románským uměním. Císař Karel Veliký navázal na tradici Západořímské říše a antického umění, což ovlivnilo středověký vývoj. Mencl sleduje proměnu antických forem na Karlových falcích a v uspořádání klášterů. V 10. století se rozvíjí kult hmoty a magie krypt, které se stávají základem pro budoucí katedrální chóry. Autor zkoumá rozdíly ve vývoji mezi Francií a Německem; zatímco Ota I. Veliký usiluje o renesanci impéria, ve Francii přináší nový impuls reforma z burgundského kláštera v Cluny. Hmota chrámu se stává zdrojem duchovní energie a roste důraz na oltář. Nový románský sloh se formuje v různých regionech, přičemž dvanácté století završuje předchozí vývoj. Mencl analyzuje specifika Burgundska, Auvergne, Poitou, Akvitánie a Provence, přičemž zjišťuje, že k gotice směřuje pouze Burgundsko a Normandie. V Německu se dále staví dvojpolární dómy, zatímco reforma z Hirsau se šíří díky clunyjskému hnutí. Kniha končí přehledem architektury Dánska a Norska, přičemž Menclovy analýzy, kresby a fotografie přibližují autentičnost díla.

S odstupem jednoho roku vychází druhý ze čtyř připravovaných svazků monumentálního díla Václava Mencla, Dějiny evropské architektury. Jde o jeho poslední, dosud nevydanou knihu, v níž předkládá smysluplný vývoj architektury od jejích počátků až do současnosti, zasazený do historických, kulturních i filosofických souvislostí. V druhém dílu nazvaném Umění antického světa Mencl pojednává o řeckém archaickém i klasickém umění a umění helénistických synkresí v různých částech antického světa: v Malé Asii, na Apeninském poloostrově, ve východních provinciích (Malé Asii a Sýrii) a v perské Mezopotámii. Dále přibližuje umění v době římského císařství, sásánovské paláce v Persii a raně křesťanské umění v latinském světě a ve Východořímské říši. Knihu uzavírá středověké umění národů v Byzantské říši, zahrnující umění řecké ortodoxní církve, arménských synkresí, ruské umění a umění nástupnických národů po rozpadu Západořímské říše. Přes množství lokalit a jejich časový rozsah tvoří kniha jednolitý obsahový celek obohacený autorovými fotografiemi. Vydáním Menclovy monumentální práce splácíme dluh významnému evropskému badateli, jehož dílo dosud nebylo plně doceněno.