Příspěvky k filosofii (Ze spatření)

Více o knize

Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) jsou považovány za jeho druhé hlavní dílo po Bytí a čas. Plán na zkomponování Příspěvků vznikl již v roce 1932, avšak jejich vypracování probíhalo v letech 1936–1938. Tato díla představují první pokus o formulaci myšlení z pohledu dějin bytí, kde se neupřednostňuje žádné jsoucno, včetně lidského pobytu. Zaměřují se na náležitý rozvrh pravdy bytí, který se odvíjí od události jeho spatření. Spatření označuje sounáležitost pravdy bytí a rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí v myšlení, umění, státních činech, oběti a lásce. Příspěvky vyžadují přechod od konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění smyslu bytí, k novému myšlení, které se zaměřuje na pravdu bytí jako světlinu sebe-skrývajícího. V Příspěvcích se odehrává „obrat“ z Dopisu o „humanismu“, který představuje nejen obrat k události pravdy bytí, ale i k samotnému spatření, kde se pravda bytí spojuje s náležitým bytím, čímž se mění pojetí lidské existence z animal rationale.