Martin Heidegger Knihy

Přednáška Nač básníci? byla proslovena v nejužším kruhu přátel u příležitosti 20. výročí úmrtí R. M. Rilkeho, který zemřel 29. prosince 1926. Analyzuje básnické dílo R. M. Rilkeho a odkazuje i na několik básní F. Hölderlina. Heideggerovi přátelé, pro které přednášku napsal, byli jistě podobně jako on sám důvěrně obeznámeni s tvorbou obou těchto velkých německých básníků. Takovou obeznámenost nelze předpokládat u českého publika, a proto překladatel svými překlady většinu zmiňovaných děl doplnil. Přeložil Ivan Chvatík.

Fundamentálně-ontologický výklad Kantovy filosofie, vedený z pozice Heideggerem vypracované analytiky pobytu.

Soubor přednášek významného německého myslitele, představitele filozofie existence, se zaměřuje na vymezení podstaty filozofie.

Kniha představuje text Heideggerovy přednášky ze zimního semestru 1927/28. Heidegger v ní navazuje na svoje stěžejní dílo Bytí a čas, uveřejněné právě v roce 1927 a provádí výzkum, kterým nahrazuje nikdy nenapsané dokončení Bytí a čas, jež mělo nést název Čas a bytí. Podává podrobný výklad smyslu Kantovy kritické filosofie, analyzuje Kantův pojem subjektivity a snaží se předvést, jak by bylo možné uskutečnit ambiciózní záměr nově založit metafyziku jako vědu, a to nikoli na filosofické teorii logu, nýbrž na původním porozumění času a časovosti.

Nejvýznačnější filosof 20. století Martin Heidegger jako básník? I pro ty, kdo se zabývají Heideggerovou filosofií to bude zřejmě překvapivé. Sám autor píše: „Mé „návrhy“ se ostře odlišují od každého druhu poezie: od poetické básně, avšak především od básně „naučné“, protože žádnou „nauku“ do veršů nevnášejí. To už jsou spíše spřízněny s výroky raných myslitelů, příbuzné snad raným počátkům myšlení, a přesto z jiného „vrhu“ bytí. „Návrhy“ jsou vzkazy bytí, jež se vyřklo do jazyka, a zároveň platí, že jazyk toto sycené ticho chová jako chvění uvnitř svobodného klidu.“

Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé. MARTIN HEIDEGGER (1889–1976), od roku 1919 asistent E. Husserla, se stal r. 1928 jeho nástupcem na univerzitě ve Freiburgu a v letech 1933–1934 jejím rektorem. Vyšel z Husserlovy fenomenologie a v dialogu se svými antickými i novověkými předchůdci celoživotně rozvíjel otázku po bytí.

Překlad dvou významných přednášek z roku 1953 (Otázka techniky. Věda a zamyšlení), které reprezentují Heideggerovo definitivní stanovisko k novověké vědě a moderní technice.

Filosofie se rodí v dialogu a pouze v něm zůstává nadále živá. Klást otázky patří k základnímu étosu opravdové filosofické práce, která se nesmí zastavit před žádnou autoritou. Klást filosofické otázky Martinu Heideggerovi se často však redukuje na (vposled oprávněné) morální a politické ostouzení, obviňování a odmítání bez samotného zabývání se záležitostí jeho myšlení. Nicméně politické pohoršení tak při vší legitimnosti mnohdy slouží pouze jako alibismus maskující skutečnou neochotu či neschopnost zabývat se jeho náročným, a přeci přínosným filosofováním. Když je Heideggerovo myšlení poctivě a kriticky dotazováno „sine ira et studio“, ukazuje se jako produktivní a inspirativní. Mezinárodní kolektiv autorů představuje nové perspektivy, ze kterých recentní badatelský zájem pohlíží na konkrétní aspekty Heideggerova myšlení. Autory jednotlivých kapitol uvádějících Heideggerovo myšlení do konkrétních forem dialogu jednak s jinými dějinnými autoritami, jednak speciálně s novověkou (přírodo)vědou, jsou Ladislav Benyovszky, Jana Kružíková, Jakub Marek, Aleš Novák, Peter Trawny a Holger Zaborowski.

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti. Dotisk r. 2008 (ISBN 978-80-7298-048-2)

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.

Cyklus přednášek z letního semestru r. 1931 na universitě ve Freiburku s podtitulem „Bytnost a skutečnost mohoucnosti“, v nichž autor analyzuje Aristotelovy pojmy dynamis a energeia.

Heideggerova studie, jejíž provokativní titul již na první pohled upoutává čtenářskou pozornost, si klade za úkol vyložit Nietzscheho myšlení jako geniální dovršení dějin evropské metafysiky. Zároveň však odmítá Nietzscheho přesvědčení, že kritickou analýzou novověkého „nihilismu“ a rozvrhem „nadčlověka“ budoucnosti, který by byl schopen pozitivním způsobem uplat-ňovat „vůli k moci“, tuto metafysiku překonal a opustil. Heidegger podává výsledky svého uvažování o „dějinách bytí“, které předestřel v pěti semestrech přednáškového cyklu na toto téma na universitě ve Freiburku v letech 1936–1940. Nihilismus, jehož zkratkovitým vyjádřením je věta citovaná v titulu, je podle Nietzscheho „vnitřní logikou“ dvou tisíciletí dějin Evropy, která se marně snaží vymanit z pojetí hierarchicky uspořádaného jsoucna tradovaného theologickým hellénisticko-židovským výkladem světa, jehož základní strukturu vytyčil na počátku evropské metafysiky Platón. Podle Heideggerovy pozdní filosofie, která se zde začíná rýsovat, nezachrání lidstvo Nietzschem hlásané „přehodnocení“ všech metafysikou „znehodnocených“ hodnot, nýbrž dosud nikdy nezahájené vážné a hluboké zamyšlení nad tím, jak rozumíme bytí.

Kniha je paralelním vydáním německého originálu textu Martina Heideggera a českého překladu, který pořídil Jiří Němec. Překlad byl pro nynější třetí vydání důkladně redakčně prověřen a revidován. Historie tohoto prvního českého knižního překladu z díla německého filosofa Martina Heideggera (26. září 1889 – 26. května 1976) je vylíčena v komentáři. Překlad vyšel – s názvem O pravdě a Bytí – dosud dvakrát, roku 1971 v nakladatelství Vyšehrad (přičemž většina nákladu byla hned po vydání dána do stoupy) a roku 1993 v koedici nakladatelství Mladá fronta a Vyšehrad. V komentáři je také poprvé uveřejněn původní doslov Jiřího Němce k vydání chystanému v nakladatelství Mladá fronta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v němž mj. napsal: „Chceme-li se tedy v Heideggerově duchovní krajině orientovat, vyjděme z četby některého jeho díla v originále. Zachycené stopy nás pak už samy povedou k dílům dalším ... A snad se právě pro první setkání s Heideggerovou myšlenkou hodí spisek Vom Wesen der Wahrheit zcela mimořádně. Tato přednáška tvoří totiž v Heideggerově díle jakýsi otočný bod, ,osu turniketu‘, odkud jdou spojnice právě tak k jeho ranějším, jako k jeho pozdějším pracím.“

Studie se zabývá otázkou pravdy v dějinách ve vztahu k lidské existenci a k Bytí vůbec.

Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího - nikdy nedokončeného a údajně spáleného - oddílu svého hlavního díla Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho, co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k otázce po bytí. Věcný vztah obojího - bytí a času, času a bytí - pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla: události uvlastnění (Ereignis). Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi, že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie, je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí teprve stává zjevným a uchopitelným, - tedy promýšlet právě to, o co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.

Filozofie Martina Heideggera (1889-1976) ilustruje originální dvojznačnost přítomnou v celém jeho díle: završení filozofické tradice, která začíná u Aristotela a Platóna a končí u Hegela a Nietzscheho, a současně dosažení jejího zničení. V jeho nejvýznačnějším díle Bytí a čas (1927)se na scéně a rétoricky naposledy objevuje otázka bytí (ontologie), ale jen proto, aby odhalila své vlastní selhání. Smysl bytí se vymyká jakékoliv teorii, a proto s ním nelze nakládat jako s objektem, neboť předchází jakékoliv tematizaci. Filozofii tudíž přísluší dvojí úkol. Rozebrat dějiny ontologie a vnímat bytí výhradně v souvislosti s tím, jak se projevuje a interpretuje. Filozofie se tak stává fenomenologií a hermeneutikou.

Rozhovor s Martinem Heideggerem pro německý časopis Der Spiegel / V roce 1966 napsal M. Heidegger čtenářský dopis časopisu Spiegel, v němž projevil nesouhlas s některými údaji o svém chování za třetí říše kolportovanými v literatuře. Po dvaceti letech jeho mlčení k tomuto tématu byl tento krok něčím senzačním. Redaktoři R. Augstein a G. Wolff uskutečnili ještě téhož roku s Heideggerem rozhovor, který dalekosáhle přesáhl problematiku jeho postojů za vlády nacismu a zachytil jeho názory na současný stav světa. Na Heideggerovo přání byl rozhovor uveřejněn až po jeho smrti roku 1976, tedy 10 let poté, co k němu došlo. Dodnes nicméně neztratil na zajímavosti. Přeložil I. Chvatík.

Heideggerovo pojednání O bytnosti základu bylo publikováno krátce po Bytí a času a vznikalo současně s přednáškou Co je metafyzika?. Heidegger v něm nastoluje otázku po počátku či základu v návaznosti na filosofickou tradici sahající od Platóna a Aristotela, přes Leibnize a Kanta až po Schellinga. Sám však tuto otázku klade s novou radikalitou tím, že ji staví na půdu problému transcendence a svobody pobytu. Pojednání ústředních témat spisu, jako je transcendence, svoboda a transcendentální pojem světa zároveň vrhá objasňující světlo na některé myšlenkové motivy Bytí a času i přednášky Co je metafyzika?. Význam tohoto spisu spočívá také v tom, že se zde objevuje myšlenka „ontologické diference“ jsoucna a bytí (poprvé formulovaná v Základních problémech fenomenologie z roku 1927), jejímž základem je podle Heideggera právě transcendence pobytu. Český překlad vychází v zrcadlovém německo-českém vydání.

První část přednáškového cyklu z let 1951/52. Heidegger zde podrobně probírá co je moderní věda a jaké je její postavení v rámci aristotelské charakteristiky člověka jako rozumného živočicha. Zjišťuje, že „věda nemyslí“ a vykládá, co pro něho znamená „myslet“. Na pomoc si bere Nietzscheho ve snaze vyrovnat se s jeho myšlenkou „nadčlověka“ a „věčného návratu téhož“. Překlad druhé části přednáškového cyklu se připravuje. Z německého originálu Das heißt Denken? Vorlesung Wintersemester 1951/52 (Stuttgart, Reclam 1992, podle vydání v nakladatelství Max Niemayer, Tübingen 1984) přeložili Petr Fischer a Ivan Chvatík.

Přednáška, která se v originále jmenuje Die Zeit des Weltbildes, byla několikrát přednesena v letech 1935–1936 a uveřejněna ve sbírce textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Dodatek byl sepsán v roce 1956 a poprvé uveřejněn spolu s přednáškou v roce 1960. Studie promýšlí a problematizuje metafyzické pojetí jsoucna a pravdy prostupující všemi jevy, které charakterizují epochu novověku. Pro podrobnou analýzu si vybírá jeden z nich, totiž fenomén moderní vědy, výzkumu a techniky a podává jeho výklad, který je dodnes vysoce aktuální.

Překlad byl pořízen podle německého originálu Hegels Begriff der Erfahrung, in: M. Heidegger, Gesamtausgabe, 5: Holzwege, Frankfurt a. M. 1977, str. 115–208. Číslování po straně textu odkazuje ke stránkám originálu. Obsah tohoto pojednání byl vyložen na semináři k Hegelově Fenomenologii ducha a Aristotelově Metafyzice (kniha IV a IX) v akademickém roce 1942/43 a zároveň dvakrát přednesen užšímu kroužku zájemců.

Slavný Heideggerův text obsahující první rozvrh jeho filosofických zkoumání, která vyústila sepsáním díla Bytí a čas, je zásadním, do té doby chybějícím článkem geneze Heideggerovy filosofie, článkem, který dokládá, že jedním z jejích hlavních zdrojů byla široce rozvržená interpretace Aristotelovy filosofie.

Kniha obsahuje dva rozhovory, které Martin Heidegger poskytl mediím u příležitosti svých 80. narozenin (1969), a především jeho rozhovor s redaktorem časopisu Spiegel z roku 1966, který byl na Heideggerovo výslovné přání otištěn až po jeho smrti v roce 1976. Tento obsáhlý rozhovor je doplněn improvizovaným komentářem Jana Patočky, který byl zachycen na magnetofonový pásek při soukromém semináři. Rozhovory i komentář jsou důležitými dokumenty k debatě o morálně-politickém profilu M. Heideggera.

Umělecké dílo je zvláštní věc. Přichází na světlo světa díky umělci. Ten je však umělcem právě skrze dílo. Obojí, dílo i umělec má svůj původ v umění. Kde jinde však hledat umění než v uměleckém díle a v umělci? Zkoumání se nutně pohybuje v kruhu. Při procházení tímto kruhem se ukazuje, jak se vytvořené dílo liší od rovněž vytvořených užitkových věcí. K obojímu je zapotřebí látky. Látka pochází ze země. Ale zatímco v užitkových věcech je země spotřebovávána, v uměleckém díle ční neužitečně do světa. Je pouhým tvarem. Ale díky neprostupné uzavřenosti země, je tvarem pevným, který svým čněním otevírá a v otevřenosti udržuje svět. Umělecké dílo ustavuje otevřenost, v níž se teprve cokoli může ukázat takové jaké v pravdě je. V uměleckém díle je při díle pravda. Projít výkladem, v němž se přímo před našima očima vybojovává niterný svár země a světa, aby bylo vidět, jak se v umění uvádí pravda do díla, je být přítomen slavnosti myšlení.

Významný představitel filozofie existence konfrontuje význam metafyzického způsobu myšlení v současné a antické filozofii.

Dopis o humanismu je i přes svůj nevelký rozsah jedním z ústředních textů Heideggerova filosofického úsilí, neboť provádí bytostnou destrukci pojmů "člověk" a "humanismus" v horizontu fundamentální ontologie, jež přechází z existenciální analytiky pobytu k epochálnímu myšlení dějin bytí. Jsou zde též osvětleny důvody tzv. obratu (Kehre) v myšlení Martina Heideggera.

Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) jsou považovány za jeho druhé hlavní dílo po Bytí a čas. Plán na zkomponování Příspěvků vznikl již v roce 1932, avšak jejich vypracování probíhalo v letech 1936–1938. Tato díla představují první pokus o formulaci myšlení z pohledu dějin bytí, kde se neupřednostňuje žádné jsoucno, včetně lidského pobytu. Zaměřují se na náležitý rozvrh pravdy bytí, který se odvíjí od události jeho spatření. Spatření označuje sounáležitost pravdy bytí a rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí v myšlení, umění, státních činech, oběti a lásce. Příspěvky vyžadují přechod od konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění smyslu bytí, k novému myšlení, které se zaměřuje na pravdu bytí jako světlinu sebe-skrývajícího. V Příspěvcích se odehrává „obrat“ z Dopisu o „humanismu“, který představuje nejen obrat k události pravdy bytí, ale i k samotnému spatření, kde se pravda bytí spojuje s náležitým bytím, čímž se mění pojetí lidské existence z animal rationale.

Trojsvazkové česko-německé vydání Heideggerových kratších textů. První svazek obsahuje studie: Úvod k přednášce ”Co je metafyzika?”, Co je metafyzika?, Doslov k přednášce ”Co je metafyzika?”; druhý svazek: Konec filosofie a úkol myšlení, Moje cesta k fenomenologii, O porozumění času ve fenomenologii a v myšlení otázky po bytí; třetí svazek studie: Věc, Doslov. Dopis mladému studentovi, Řeč, ”básnicky bydlí člověk”, Co je to filosofie?, Hebel – domácí přítel, Principy myšlení.

Heideggerovo pojednání O bytnosti základu bylo publikováno krátce po Bytí a času a vznikalo současně s přednáškou Co je metafyzika?. Heidegger v něm nastoluje otázku po počátku či základu v návaznosti na filosofickou tradici sahající od Platóna a Aristotela, přes Leibnize a Kanta až po Schellinga. Sám však tuto otázku klade s novou radikalitou tím, že ji staví na půdu problému transcendence a svobody pobytu. Pojednání ústředních témat spisu, jako je transcendence, svoboda a transcendentální pojem světa zároveň vrhá objasňující světlo na některé myšlenkové motivy Bytí a času i přednášky Co je metafyzika?. Význam tohoto spisu spočívá také v tom, že se zde objevuje myšlenka „ontologické diference“ jsoucna a bytí (poprvé formulovaná v Základních problémech fenomenologie z roku 1927), jejímž základem je podle Heideggera právě transcendence pobytu.

The book explores Martin Heidegger's introspective approach to philosophy, highlighting his practice of commenting on and interpreting his own writings. This self-critical orientation reflects his unique journey through complex ideas and concepts, offering readers insight into his thought process and the development of his philosophical landscape.

Highlights the contrast between Greek and Roman thought and the reflection of that contrast in language. The author analyzes the decline in the primordial understanding of truth - and, just as importantly, of untruth - that began in later Greek philosophy and that continues by virtue of the Latinization of the West.

Reconstructs Martin Heidegger's lecture course at the University of Marburg, devoted to an interpretation of Plato's "Sophist" and Aristotle. The lectures approach Plato through a detailed reading of the "Nichomachean Ethics", providing one of Heidegger's major interpretations of Aristotle.

Introduction to Phenomenological Research , volume 17 of Martin Heidegger's Gesamtausgabe, contains his first lectures given at Marburg in the winter semester of 1923–1924. In these lectures, Heidegger introduces the notion of phenomenology by tracing it back to Aristotle's treatments of phainomenon and logos . This extensive commentary on Aristotle is an important addition to Heidegger's ongoing interpretations which accompany his thinking during the period leading up to Being and Time. Additionally, these lectures develop critical differences between Heidegger's phenomenology and that of Descartes and Husserl and elaborate questions of facticity, everydayness, and flight from existence that are central in his later work. Here, Heidegger dismantles the history of ontology and charts a new course for phenomenology by defining and distinguishing his own methods.

Includes a treatment of the history of metaphysics and an elaboration of a philosophy of life and nature. This work defines and develops Heidegger's concepts of organism, animal behaviour, and environment.

The author, a prominent figure in Religious Studies, brings a wealth of academic insight to the exploration of faith and spirituality. His background as a professor at Stanford University underscores his expertise, offering readers a deep understanding of complex religious themes and philosophical inquiries. Through his work, he aims to engage with the nuances of belief systems and their impact on human experience, making significant contributions to the field of religious studies.

"Two key texts by Heidegger on Metaphysics and Nihilism, now available in English for the first time"-- Provided by publisher

Martin Heidegger's reading of Aristotle was one of the pivotal influences in the development of his philosophy. First published in German in 1981 as volume 33 of Heidegger's Collected Works, this book translates a lecture course he presented at the University of Freiburg in 1931. Heidegger's careful translation and his probing commentary on the first three chapters of Book IX of Metaphysics show the close correlation between his phenomenological interpretation of the Greeks (especially of Aristotle) and his critique of metaphysics. Additionally, Heidegger's confrontation with Aristotle's Greek text makes a significant contribution to contemporary scholarship on Aristotle, particularly the understanding of potentiality in Aristotle's thought. Finally, the book exemplifies Heidegger's gift for teaching students how to read a philosophical text and how to question that text in a philosophical way.

"A major work by one of the most influential philosophers of the 20th century, published here in English for the first time"-- Provided by publisher

Martin Heidegger's 1925-26 lectures on truth and time provided much of the basis for his work, "Being and Time". This title is central to Heidegger's overall project of reinterpreting Western thought in terms of time and truth. It shows the degree to which Aristotle underlies Heidegger's hermeneutical theory of meaning.

Presents Martin Heidegger's important 1924 Marburg lectures that anticipate much of the revolutionary thinking which he subsequently articulated in "Being and Time". This book interprets Aristotle's "Rhetoric" and looks at the Greek notion of pathos.

Heidegger's lecture course at the University of Marburg in the summer of 1925, an early version of Being and Time (1927), offers a unique glimpse into the motivations that prompted the writing of this great philosopher's master work and the presuppositions that gave shape to it. The book embarks upon a provisional description of what Heidegger calls "Dasein," the field in which both being and time become manifest. Heidegger analyzes Dasein in its everydayness in a deepening sequence of terms: being-in-the-world, worldhood, and care as the being of Dasein. The course ends by sketching the themes of death and conscience and their relevance to an ontology that makes the phenomenon of time central. Theodore Kisiel's outstanding translation premits English-speaking readers to appreciate the central importance of this text in the development of Heidegger's thought.--

Martin Heidegger's 1942 lecture course interprets Friedrich Hölderlin's hymn "The Ister" within the context of Hölderlin's poetic and philosophical work, with particular emphasis on Hölderlin's dialogue with Greek tragedy. Delivered in summer 1942 at the University of Freiburg, this course was first published in German in 1984 as volume 53 of Heidegger's Collected Works. Revealing for Heidegger's thought of the period are his discussions of the meaning of "the political" and "the national," in which he emphasizes the difficulty and the necessity of finding "one's own" in and through a dialogue with "the foreign." In this context Heidegger reflects on the nature of translation and interpretation. A detailed reading of the famous chorus from Sophocles' Antigone, known as the "ode to man," is a key feature of the course.

"The fugally structured work comprises six "joinings" - "Echo," "Playing-Forth," "Leap," "Grounding," "The Ones to Come," and "The Last God" - and a final section, "Be-ing," which together illuminate what enowns and thus enables thinking."--BOOK JACKET.

First published in German in 1995, volume 77 of Heidegger's Complete Works consists of three imaginary conversations written as World War II was coming to an end. Composed at a crucial moment in history and in Heidegger's own thinking, these conversations present meditations on science and technology; the devastation of nature, the war, and evil; and the possibility of release from representational thinking into a more authentic relation with being and the world. The first conversation involves a scientist, a scholar, and a guide walking together on a country path; the second takes place between a teacher and a tower-warden, and the third features a younger man and an older man in a prisoner-of-war camp in Russia, where Heidegger's two sons were missing in action. Unique because of their conversational style, the lucid and precise translation of these texts offers insight into the issues that engaged Heidegger's wartime and postwar thinking.

One of Heidegger's most important early lecture texts

Martin Heidegger's Nietzsche's Second Untimely Meditation presents crucial elements for understanding Heidegger's thinking from 1936 to 1940. Heidegger offers a radically different reading of a text that he had read decades earlier, showing how his relationship with Nietzche's has changed, as well as how his understandings of the differences between animals and humans, temporality and history, and the Western philosophical tradition developed. With his new reading, Heidegger delineates three Nietzschean modes of history, which should be understood as grounded in the structure of temporality or historicity and also offers a metaphysical determination of life and the essence of humankind. Ullrich Hasse and Mark Sinclair offer a clear and accessible translation despite the fragmentary and disjointed quality of the original lecture notes that comprise this text.

"Basic Concepts of Ancient Philosophy" presents a lecture course given by Martin Heidegger in 1926 at the University of Marburg. First published in German as volume 22 of the "Collected Works", the book provides Heidegger's most systematic history of Ancient philosophy beginning with Thales and ending with Aristotle. In this lecture, which coincides with the completion of his most important work, "Being and Time", Heidegger is working out a way to sharply differentiate between beings and Being. Richard Rojcewicz's clear and accurate translation offers English-speaking readers valuable insight into Heidegger's views on Ancient thought and concepts such as principle, cause, nature, unity, multiplicity, Logos, truth, science, soul, category and motion

Focussing on Leibniz's principle: 'nothing is without reason', this book shows that the principle of reason is in fact a principle of being. It also contains discussions of language, translation, reason, objectivity, and technology - as well as readings of Leibniz, Kant, Aristotle, and Goethe.

An excerpt from the Preface. ....Those well versed in the intricacies of Heidegger's thought may find the Conversation a refreshingly concrete presentation of one of the fundamental points in his philosophy. The interplay of thought and argument, the free use of word and metaphor, the poetic summaries, all offer a new perspective on an abstract argument, which should be of help in rounding out an awareness of the vision Heidegger has of the place of man in Being. And for the philosopher or theologian as yet unacquainted with Martin Heidegger's thought, the Memorial Address and Conversation might well provide a tempting taste of a philosophy which already has a place in history....

Heidegger's innovative dialogue with Kant's transcendental philosophy.

A comprehensive anthology of Heidegger's early essays.

First Published in German in 1981 as Grundbegriffe (volume 51 of Heidegger's collected works), this translation of Martin Heidegger's lecture course at the University of Freiburg in the winter semester of 1941 offers a concise introduction to new directions in the philosopher's later thought. Shifts in Heidegger's thought from the problem of the meaning of being to the question of the truth of being are evident in this outstanding translation.

The German existentialist delineates his theories concerning the nature, problems, and limitations of man's being

Ontology - The Hermeneutics of Facticity, first published in 1988 as volume 63 of Martin Heidegger's Collected Works, is the first English translation of a lecture course given during his legendary early Freiburg period (1915-1923). Anticipating both the phenomenological hermeneutical analysis of factical Dasein in Being and Time (1927) and the poetic thinking in Heidegger's writings after 1930, the experimental theme of these renowned lecture course notes from the summer semester of 1923 is the "be-ing there" of facticity in "the awhileness of its temporal particularity." The 33-year-old Heidegger illustrates this theme with an ingenious interpretation of the table in his home and the activities of his young family around it.

To find more information about Rowman and Littlefield titles, please visit www.rowmanlittlefield.com.

This revised and expanded edition of Martin Heidegger's BASIC WRITINGS includes ten key essays plus the Introduction to BEING AND TIME. An essential collection, BASIC WRITINGS provides a concise introduction to the thought of this controversial and important 20th-century philosopher.

A complete English translation of the correspondence between the philosopher Martin Heidegger and the novelist and essayist Ernst Jünger, together with a translation of Jünger's essay Across the Line.

This thoroughly revised commentary uses the most recent insights in Heidegger studies to lead the reader through the sometimes difficult text of Being and Time. The clearly marked section-by-section analysis explains the structure of Being and Time, illuminates obscure passages, and presents examples of human experience to elucidate Heidegger's points. So that the reader does not lose sight of the main argument, Gelven summarizes the relevant concepts of Heidegger's chapters prior to his explicit interpretation of each section. Even though Gelven's commentary is primarily intended to be used as a supplement to Being and Time, the text also serves as an articulate study in Heideggerian philosophy.

In Four Seminars, Heidegger reviews the entire trajectory of his thought and offers unique perspectives on fundamental aspects of his work. First published in French in 1976, these seminars were translated into German with Heidegger's approval and reissued in 1986 as part of his Gesamtausgabe , volume 15. Topics considered include the Greek understanding of presence, the ontological difference, the notion of system in German Idealism, the power of naming, the problem of technology, danger, and the event. Heidegger's engagements with his philosophical forebears―Parmenides, Heraclitus, Kant, and Hegel―continue in surprising dialogues with his contemporaries―Husserl, Marx, and Wittgenstein. While providing important insights into how Heidegger conducted his lectures, these seminars show him in his maturity reflecting back on his philosophical path. An important text for understanding contemporary philosophical debates, Four Seminars provides extraordinarily rich material for students and scholars of Heidegger.

Exploring the nature of thought, this work delves into how shifting perspectives can transform our understanding of familiar situations. It challenges readers to engage with profound questions that arise when we encounter the ordinary in new and unexpected ways. The text invites introspection and encourages a deeper examination of our perceptions, ultimately fostering a more nuanced approach to everyday experiences.

This is the first English translation of the seminar Martin Heidegger gave during the Winter of 1934-35, which dealt with Hegel's Philosophy of Right. This remarkable text is the only one in which Heidegger interprets Hegel's masterpiece in the tradition of Continental political philosophy while offering a glimpse into Heidegger's own political thought following his engagement with Nazism. It also confronts the ideas of Carl Schmitt, allowing readers to reconstruct the relation between politics and ontology. The book is enriched by a collection of interpretations of the seminar, written by select European and North American political thinkers and philosophers. Their essays aim to make the seminar accessible to students of political theory and philosophy, as well as to open new directions for debating the relation between the two disciplines. A unique contribution, this volume makes available key lectures by Heidegger that will interest a wide readership of students and scholars.

Essential reading for students and anyone interested in the great philosophers, this book opened up appreciation of Martin Heidegger beyond the confines of philosophy to the reaches of poetry. In Heidegger's thinking, poetry is not a mere amusement or form of culture but a force that opens up the realm of truth and brings man to the measure of his being and his world.

The book offers a comprehensive collection of the correspondence between philosopher Martin Heidegger and his student Karl Löwith, shedding light on their intellectual exchanges and personal relationship. This unprecedented compilation enhances the understanding of German intellectual and cultural history, providing insights into Heidegger's philosophical development and the influence he had on Löwith.

The Gedachtes, or thought poems, showcase Heidegger's poetic language, intertwining musicality and allusion with profound insights into humanity's fundamental connections. This translation of GA81 presents both the German text and its English counterpart, revealing new perspectives on the interplay between language and existence. The work highlights Heidegger's ability to express complex philosophical ideas in a beautifully engaging manner, inviting readers to explore deep existential themes.

The texts and notes in this volume provide unique insights into Heidegger’s evolving thoughts on language and art from the late 1930s to the early 1950s, a period marked by personal and national upheaval. Following Germany's defeat in World War II, Heidegger faced a teaching ban at Freiburg University, prompting significant shifts in his philosophy of language as he explored new modes of silence and non-saying. This collection highlights these changes and tracks the development of key terms in his philosophy during this transformative time. Central to Heidegger’s reflections is his engagement with the nature of the word, silence, and the unsaid, as he critiques the instrumental view of language, emphasizing conversation as the "homeland of language." The text includes references to Hölderlin and von Hofmannsthal, alongside a thoughtful examination of aural phenomena like silent thought and speechlessness, illustrating the deep connection between speech and human essence. Additionally, Heidegger explores the role of art, particularly the plastic arts, and the artist's position within the modern industrial landscape, contrasting it with ancient Greek views on space and community. This significant work, now available in English for the first time, will captivate students and scholars of philosophy and those interested in Heidegger’s ideas.

Die "Beiträge zur Philosophie (Vom Ereignis)" gelten als Heideggers zweites Hauptwerk nach "Sein und Zeit". Sie bieten eine neue Perspektive auf die Seinsfrage, indem sie das Wesen des Seins im Kontext des ereigneten Entwurfs untersuchen. Diese Arbeit markiert den Übergang von der Metaphysik zur Wahrheit des Seins und vollzieht die "Kehre" im Denken.

Heideggers Erörterungen haben in ihrer Vielfalt der Philosophie des 20. Jahrhunderts ungeahnte Perspektiven eröffnet, nachhaltig ist besonders sein Einfluss auf die Theologie.

Quest'opera dall'aura esoterica – stesa tra il 1936 e il 1938 sull'orlo di una drammatica crisi filosofica e personale, ma pubblicata solo nel 1989 – è il tentativo più organico e coerente compiuto da Heidegger per riorganizzare il suo pensiero dopo la cosiddetta «svolta». Prende dunque forma un universo speculativo nuovo e sorprendente rispetto a quello di Essere e tempo: entrano in scena l'interpretazione della metafisica come oblio dell'Essere, la diagnosi storico-epocale del nichilismo e della tecnica, il confronto con Nietzsche e con Hölderlin, la dottrina dell'"ultimo Dio» e di un «altro inizio» della storia. In realtà già alla fine del capolavoro del 1927 si profilava l'esigenza di rovesciare la teoria quasi trascendentale dell'esserci per considerare non solo il suo puro autoprogettarsi, ma anche l'immemoriale e insondabile provenienza della sua finitudine dalla storia dell'Essere. Con il pensiero della «svolta», cui quest'opera dà corpo, Heidegger teorizza la coappartenenza di Essere ed esserci in quell'«evento-appropriazione», l'Ereignis, con cui l'Essere si affida all'esserci in un'alternanza di donazioni e sottrazioni, concessioni e rifiuti, manifestazioni e occultamenti, che ritmano le «epoche» della storia.

Der Band, erschienen zum 80. Geburtstag von Martin Heidegger (1889--1976), vereinigt vier Stücke: den 1962 im Rahmen des Freiburger Studium Generale gehaltenen Vortrag "Zeit und Sein", das Protokoll eines Seminars zu diesem Vortrag, die deutsche Erstveröffentlichung des Vortrags "Das Ende der Philosophie und die Aufgabe des Denkens" aus dem Jahr 1964 sowie den Beitrag "Mein Weg in die Phänomenologie", 1963 zuerst als Privatdruck erschienen in der Festgabe für den Verleger Hermann Niemeyer zum 80. Geburtstag.

Die Sammlung von sechs Abhandlungen von Heidegger, erstmals 1949/50 veröffentlicht, behandelt zentrale Themen wie die Wesen der Kunst, die Grundlegung des neuzeitlichen Weltbildes, Hegels Erfahrung, Nietzsche und Rilke sowie Anaximander. Sie beleuchtet Fragen des seinsgeschichtlichen Denkens und enthält Randbemerkungen aus Heideggers Handexemplaren.

In der Vorlesung des Sommersemesters 1927 unter dem Titel "Die Grundprobleme der Phänomenologie" nimmt Martin Heidegger eine "Neue Ausarbeitung des 3. Abschnitts des I. Teiles von 'Sein und Zeit'" in Angriff. Der "Gesamtbestand der Grundprobleme der Phänomenologie in ihrer Systematik und Begründung" besteht in der "Diskussion der Grundfrage nach dem Sinn von Sein überhaupt und der aus ihr entspringenden Probleme". Die so gekennzeichnete Thematik von "Zeit und Sein" wird auf dem "Umweg" einer phänomenologischen Erörterung von vier geschichtlichen Thesen über das Sein behandelt. Die phänomenologisch-kritische Diskussion dieser Thesen führt zu der Einsicht, dass allem zuvor die Grundfrage nach dem Sinn von Sein überhaupt beantwortet sein muss, um die aus den vier geschichtlichen Thesen herausgeschälten vier Grundprobleme in zureichender Weise systematisch ausarbeiten zu können. Wer "Sein und Zeit" als einen Weg zur Ausarbeitung der Seinsfrage überhaupt als dem Ziel studiert, bleibt auf "Die Grundprobleme der Phänomenologie" verwiesen.

Wie konnte sich einer der größten Denker des 20. Jahrhunderts im Nationalsozialismus engagieren, wie nah oder fern steht er zum Antisemitismus? Darüber gab es in den letzten beiden Jahren heftige öffentliche Auseinandersetzungen. Dieses Buch dokumentiert den entstandenen Widerstreit: Führende Heidegger-Forscher und andere Protagonisten des Diskurses stellen kurz und prägnant ihre Sicht zu Heideggers politischen Verirrungen dar. Außerdem werden aus der Korrespondenz zwischen Martin und Fritz Heidegger diejenigen Briefe veröffentlicht, in denen sich die Brüder in den 30er und 40er Jahren über gesellschaftliche und politische Themen austauschen.

Im Seminar von 1937 untersucht Heidegger die Transformation der Frage nach dem Sein im abendländischen Denken, insbesondere bei Nietzsche, hin zur Problematik des Willens zur Macht. Diese Entwicklung wird als Zeichen der Seinsvergessenheit im Nihilismus interpretiert, der sich in der ewigen Wiederkehr des Gleichen manifestiert. Heidegger argumentiert, dass diese Wiederkehr den philosophischen Diskurs an sein Ende führt und die Notwendigkeit eines neuen Anfangs aufzeigt. Der Zusammenhang mit späteren Arbeiten, insbesondere den "Beiträgen zur Philosophie", wird ebenfalls thematisiert, wobei der Fokus auf Nietzsches Wertedenken liegt.