Martin Heidegger Knihy

Přednáška Nač básníci? byla proslovena v nejužším kruhu přátel u příležitosti 20. výročí úmrtí R. M. Rilkeho, který zemřel 29. prosince 1926. Analyzuje básnické dílo R. M. Rilkeho a odkazuje i na několik básní F. Hölderlina. Heideggerovi přátelé, pro které přednášku napsal, byli jistě podobně jako on sám důvěrně obeznámeni s tvorbou obou těchto velkých německých básníků. Takovou obeznámenost nelze předpokládat u českého publika, a proto překladatel svými překlady většinu zmiňovaných děl doplnil. Přeložil Ivan Chvatík.

Fundamentálně-ontologický výklad Kantovy filosofie, vedený z pozice Heideggerem vypracované analytiky pobytu.

Soubor přednášek významného německého myslitele, představitele filozofie existence, se zaměřuje na vymezení podstaty filozofie.

Kniha představuje text Heideggerovy přednášky ze zimního semestru 1927/28. Heidegger v ní navazuje na svoje stěžejní dílo Bytí a čas, uveřejněné právě v roce 1927 a provádí výzkum, kterým nahrazuje nikdy nenapsané dokončení Bytí a čas, jež mělo nést název Čas a bytí. Podává podrobný výklad smyslu Kantovy kritické filosofie, analyzuje Kantův pojem subjektivity a snaží se předvést, jak by bylo možné uskutečnit ambiciózní záměr nově založit metafyziku jako vědu, a to nikoli na filosofické teorii logu, nýbrž na původním porozumění času a časovosti.

Nejvýznačnější filosof 20. století Martin Heidegger jako básník? I pro ty, kdo se zabývají Heideggerovou filosofií to bude zřejmě překvapivé. Sám autor píše: „Mé „návrhy“ se ostře odlišují od každého druhu poezie: od poetické básně, avšak především od básně „naučné“, protože žádnou „nauku“ do veršů nevnášejí. To už jsou spíše spřízněny s výroky raných myslitelů, příbuzné snad raným počátkům myšlení, a přesto z jiného „vrhu“ bytí. „Návrhy“ jsou vzkazy bytí, jež se vyřklo do jazyka, a zároveň platí, že jazyk toto sycené ticho chová jako chvění uvnitř svobodného klidu.“

Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé. MARTIN HEIDEGGER (1889–1976), od roku 1919 asistent E. Husserla, se stal r. 1928 jeho nástupcem na univerzitě ve Freiburgu a v letech 1933–1934 jejím rektorem. Vyšel z Husserlovy fenomenologie a v dialogu se svými antickými i novověkými předchůdci celoživotně rozvíjel otázku po bytí.

Překlad dvou významných přednášek z roku 1953 (Otázka techniky. Věda a zamyšlení), které reprezentují Heideggerovo definitivní stanovisko k novověké vědě a moderní technice.

Filosofie se rodí v dialogu a pouze v něm zůstává nadále živá. Klást otázky patří k základnímu étosu opravdové filosofické práce, která se nesmí zastavit před žádnou autoritou. Klást filosofické otázky Martinu Heideggerovi se často však redukuje na (vposled oprávněné) morální a politické ostouzení, obviňování a odmítání bez samotného zabývání se záležitostí jeho myšlení. Nicméně politické pohoršení tak při vší legitimnosti mnohdy slouží pouze jako alibismus maskující skutečnou neochotu či neschopnost zabývat se jeho náročným, a přeci přínosným filosofováním. Když je Heideggerovo myšlení poctivě a kriticky dotazováno „sine ira et studio“, ukazuje se jako produktivní a inspirativní. Mezinárodní kolektiv autorů představuje nové perspektivy, ze kterých recentní badatelský zájem pohlíží na konkrétní aspekty Heideggerova myšlení. Autory jednotlivých kapitol uvádějících Heideggerovo myšlení do konkrétních forem dialogu jednak s jinými dějinnými autoritami, jednak speciálně s novověkou (přírodo)vědou, jsou Ladislav Benyovszky, Jana Kružíková, Jakub Marek, Aleš Novák, Peter Trawny a Holger Zaborowski.

Ve svém stěžejním díle si autor položil tradiční otázku po bytí zásadně novým způsobem. To jej přivedlo k přehodnocení dosavadní filosofické tradice. Výklad lidského bytí ve světě, k němuž v tomto díle dospěl, představuje přelom, jímž se filosofii otevřely nové, dodnes nevyčerpané možnosti.

Sv. 11: Studie z roku 1946 pochází ze sbírky textů vydané autorem v roce 1950 pod názvem Holzwege. Studie promýšlí jeden z nejstarších filosofických výroků, podává jeho výklad a zdůvodňuje jeho svérázný překlad. Autor se snaží ukázat, jaký význam má promýšlení Anaximandrova výroku pro porozumění rozdílu mezi celkem jsoucího a bytím. Osvětlení tohoto rozdílu pak má přispět k odstranění zapomenutosti na bytí a zásadním způsobem pomoci překonat zmatek, v němž se nachází dnešní člověk, posedlý světovládou a bezmezným ovládnutím přírody. Přeložil I. Chvatík.