Martin Heidegger byl německý filozof, jehož dílo je často spojováno s fenomenologií a existencialismem, ačkoli jeho myšlení by mělo být do těchto proudů zařazováno jen s velkou opatrností. Jeho myšlenky zásadně ovlivnily rozvoj současné evropské filozofie a pronikly i daleko za její hranice. Jeho vliv je patrný například v architektonické teorii, literární kritice, teologii, psychoterapii a kognitivní vědě, což svědčí o univerzálnosti a hloubce jeho filozofického přínosu.
The book explores Martin Heidegger's introspective approach to philosophy, highlighting his practice of commenting on and interpreting his own writings. This self-critical orientation reflects his unique journey through complex ideas and concepts, offering readers insight into his thought process and the development of his philosophical landscape.
Heideggerovy Příspěvky k filosofii (Ze spatření) lze oprávněně považovat za jeho druhé hlavní dílo po knize Bytí a čas. Plán na zkomponování celkové skladby Příspěvků měl pocházet již z roku 1932, leč k samotnému vypracování došlo v letech 1936–1938. Příspěvky obsahují první pokus o formulaci a rozpracování myšlení z hlediska dějin bytí, ve kterém již nejde o primát žádného jsoucna, a to ani lidského pobytu, které by v aktu transcendence přes celek jsoucího dosahovalo určení horizontu smyslu bytí, nýbrž o náležitý rozvrh pravdy bytí z patřičně se dějící události jeho spatření. Spatření je jméno pro odehrávající se sounáležitost patřičného přidělení pravdy bytí a náležitého rozvrhování bytí, které naplňuje lidské bytí-tu zejména v aktech myšlení, vytvoření uměleckého díla, státotvorného činu, oběti a lásky. Příspěvky vznášejí požadavek přechodu z konce metafysiky, kdy došlo k vyprázdnění a popření smyslu bytí v podobě úlohy zodpovědět otázku po jsoucnu jakožto jsoucím, do jiného počátku myšlení, ve kterém má docházet k promýšlení otázky pravdy bytí jakožto světliny toho sebe-skrývajícího. V Příspěvcích dochází k tomu, co bylo v Dopise o „humanismu“ ohlášeno pod označením „obrat“. Ten není jen obratem ke spatření události pravdy bytí, nýbrž je obratem samotného spatření, to znamená události onoho protipohybu, v němž sounáleží udílející se pravda bytí s patřičně náležejícím bytím-tu, do kterého se promění někdejší bytnost člověka ve smyslu animal rationale.
Nejvýznačnější filosof 20. století Martin Heidegger jako básník? I pro ty, kdo se zabývají Heideggerovou filosofií to bude zřejmě překvapivé. Sám autor píše: „Mé „návrhy“ se ostře odlišují od každého druhu poezie: od poetické básně, avšak především od básně „naučné“, protože žádnou „nauku“ do veršů nevnášejí. To už jsou spíše spřízněny s výroky raných myslitelů, příbuzné snad raným počátkům myšlení, a přesto z jiného „vrhu“ bytí. „Návrhy“ jsou vzkazy bytí, jež se vyřklo do jazyka, a zároveň platí, že jazyk toto sycené ticho chová jako chvění uvnitř svobodného klidu.“
Kniha Věc myšlení, kterou si Martin Heidegger věnoval ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1969, představuje jakési jeho filosofické memento. Tento soubor textů z první poloviny 60. let obsahuje kromě jiného dva z Heideggerových nejdůležitějších textů vůbec. Ve freiburgské přednášce Čas a bytí se autor po pětatřiceti letech vrací z pozice svého pozdního myšlení k problematice třetího - nikdy nedokončeného a údajně spáleného - oddílu svého hlavního díla Bytí a čas. Proslule obtížný text, který poprvé vychází v českém překladu, předvádí, že když bez předsudků přemýšlíme o bytí toho, co jest, jsme nevyhnutelně přivedeni před otázku po čase, a když následně přemýšlíme o čase, jsme nevyhnutelně dovedeni zpět k otázce po bytí. Věcný vztah obojího - bytí a času, času a bytí - pak Heidegger uchopuje v ústředním pojmu svého pozdního díla: události uvlastnění (Ereignis). Pařížská přednáška Konec filosofie a úkol myšlení, jejíž klasický překlad byl pro přítomné vydání znovu přehlédnut, formuluje tezi, že filosofie jako nauka o jsoucím jakožto jsoucím v naší epoše končí, protože jednotlivé vědy si již celek jsoucího bezezbytku rozebraly mezi sebou. Úkolem myšlení, které je dědicem filosofie, je poté podle Heideggera promýšlet věcné vztahy ukryté ve světlině bytí, která se rozevírá spolu s časem a ve které se veškeré jsoucí teprve stává zjevným a uchopitelným, - tedy promýšlet právě to, o co se autor sám pokusil v přednášce Čas a bytí.
The Gedachtes, or thought poems, showcase Heidegger's poetic language, intertwining musicality and allusion with profound insights into humanity's fundamental connections. This translation of GA81 presents both the German text and its English counterpart, revealing new perspectives on the interplay between language and existence. The work highlights Heidegger's ability to express complex philosophical ideas in a beautifully engaging manner, inviting readers to explore deep existential themes.
In "Grundbegriffe" untersucht Heidegger die fundamentalen Begriffe, die das Wesen des Menschen und dessen Beziehung zum Grund des Seins prägen. Er thematisiert den Unterschied zwischen Sein und Seiendem und kritisiert das Vergessen des Seins in der metaphysischen Tradition. Leitworte verdeutlichen die Unfassbarkeit des Seins.
Kant-Leibniz-Schiller (Teil 2: Sommersemester 1936 bis Sommersemester1942)
Der Band behandelt zentrale Fragen zu "Kunst" und "Ästhetik" und knüpft an Heideggers frühere Arbeiten an. Er beginnt mit einer umfassenden Interpretation von Kants "Kritik der ästhetischen Urteilskraft" und vertieft das Thema in einem Seminar über Schillers "Briefe zur ästhetischen Erziehung". Abschließend werden Kants spätere Darlegungen betrachtet.
The text explores the nature of language and its relationship with humanity, beginning with Herder's perspective on the essence of language. It delves into traditional concepts of language (λόγος) and human nature, questioning the essence of language and the distinctions between humans and animals. The discussion progresses through various aspects of language, including its source, the role of reflection, and the internal dialogue that characterizes human thought. The critique of Herder's ideas leads to an examination of the metaphysical implications of language, addressing the interplay between language, thought, and existence. The text also touches on the evolution of linguistic philosophy, highlighting the transition from Herder to later thinkers like Grimm. It emphasizes the significance of sound and listening in the formation of language, considering how auditory experiences shape our understanding of being. The exploration culminates in a reflection on the essence of language as a medium for spiritual self-awareness and consciousness. The text presents a nuanced view of language as both a tool for communication and a fundamental aspect of human identity, ultimately framing the question of language's source as a critical inquiry into the nature of existence itself. The annotation concludes with seminar protocols that document discussions among various scholars, further enriching the exploration of these themes.
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé. MARTIN HEIDEGGER (1889–1976), od roku 1919 asistent E. Husserla, se stal r. 1928 jeho nástupcem na univerzitě ve Freiburgu a v letech 1933–1934 jejím rektorem. Vyšel z Husserlovy fenomenologie a v dialogu se svými antickými i novověkými předchůdci celoživotně rozvíjel otázku po bytí.