Zemědělské právo

Systematika zemědělského práva je výrazně ovlivněna tím, že tento obor velmi úzce navazuje a prolíná se s právem životního prostředí, předpisy ochrany veřejného zdraví, případně s dalšími oblastmi práva veřejného i soukromého. Mezi úzce navazující oblasti práva lze řadit také například právo občanské, pozemkové, správníči finanční. Jedná se však o oblasti, které jsou jako obecný základ víceméně ponechány mimo předmět této publikace. Nicméně i tak tvoří například úprava vlastnictví nebo úprava nájmu, resp. pachtovních smluv prakticky velmi významný prvek při zajištění zemědělské činnosti. Cílem publikace však není jen podrobně popsat všechny oblasti zahrnuté do zemědělského práva. Jedná se spíše o jejich charakteristiku a vyzdvihnutí podstat - ných prvků té které oblasti zemědělského práva. Důležitá je také návaznost na právo evropské jako nedílnou součást právního rámce zemědělského práva. Je to právě Evropská unie a společná zemědělská politika zahrnující systém financování zemědělství a hlavní směry budoucího vývoje (s důrazem na „greening“ zemědělství), které tvoří základ zemědělského práva pro členské státy. Nařízení (EU) č. 1308/2013, které je základem pro společnou organizaci trhů se zemědělskými produkty, obsahuje právní nástroje (stanovení podmínek výroby a obchodu, dotace atd.) směřující k zajištění toho, že u vybraných zemědělských komodit (například obilniny, olejniny, hovězí a vepřové maso, drůbeží maso, mléko a mléčné výrobky) budou minimalizovány výkyvy v jejich nabídce, resp. v cenách placených zemědělcům a současně budou stabilizovány ceny pro konečného spotřebitele.