Ónyxová smršť

Asi vím, proč za mě stále nejlepším dílem je čtvrté křídlo - nebylo tak tolik bitev. Skoro vždy začnou dost silně ale tak nějak po pár stránkách mě přestanou bavit. Úplně si nemyslím, že by to mělo být mnou, protože jinde mě popisy epických bojů dost baví. Příklad hodím na závěrečné bitvě- Ze začátku jsem celou pasáž hltala a nechtěla odložit knihu. Když už jsme ale teda musela, tak po pár stránkách mě začalo docela otravovat dál číst o krveprolití. Přijdou mi, že možná jsou krapet moc dlouhé. Pravdou je, že knihu jsme četla v angličtině, tak nevím zde mi nevadí popisy jenom kvůli tomu. Chvilku jsme chtěla jenom skimovat a nějak se prokousat ke konci, co jsem nakonec neudělala. Bylo to dobře, protože naštěstí pak finální bitva dostala druhý dech a posledních pár stran bylo opravdu napínavých- Stále mi přijde, že zabité vedlejší postavy neměli tolik prostoru, aby nás bolelo o ně přijít. Od Liama mi jsme zas tak silné emoce nikdy necítila, když někdo přišel o život. Ale aspoň jsme se sblížili s jinými vedlejšími postavami u kteých mi jejich smrt tak jedno nebude. J Knihu jsme si každopádně užila více než Žlezný plamen. Byla o něco kratší a bylo poznat že neměla tak moc výplně. Díky tomu kniha lépe odsýpala. Dost jsme ocenila tikající hodiny a to nejen jedny, které tlačili na hlavní postavy. Hlavně ty v podobě Xadena.