Ad iustitiam et bonum commune: Proměny zemského práva v českých zemích ve středověku a raném novověku

Zemské právo, ius terre, se v písemných pramenech soustavněji objevuje od 13. století, i když řada dílčích dokladů a indicií ukazuje, že jeho kořeny sahají až k samým počátkům českého státu. České a moravské zemské právo netvořilo jen právní řád potřebný ke každodennímu chodu dané země, ale bylo i vnějším vyjádřením a současně zárukou její plné autonomie, především dík tomu, že jeho nositelem byla šlechta. Sloužilo pro spravedlnost a obecné dobré, což zdůrazňuje nejen titul této knihy, ale především řeč historických pramenů. Předložená monografie se svým zaměřením vrací ke starší tradici studia zemského práva jako klíčového právního okruhu, který rozhodujícím způsobem určoval chod českého státu a jeho společnosti.