Nové vymezení středověké filosofie

Více o knize

John Deely (1942–2017) popisuje dějiny latinského myšlení z pohledu vývoje sémiotiky, kterou považuje za klíčový přínos latinské civilizace. Sleduje její vývoj od doby Augustinovy přes scholastiku až do první poloviny 17. století, kdy latinský věk předává štafetu novověkému myšlení. Latinská křesťanská filosofie se zaměřovala na dějiny spásy a charakterizaci Boha, světa a člověka, přičemž šlo o úsilí vzdělaných myslitelů. Deely přináší nový pohled na latinská staletí, odklání se od teologických sporů a zaměřuje se na výklad světa, aniž by se ztrácel ve středověké teologii či politických dějinách. Augustin z Hipponu, zakladatel latinské tradice, zavedl pojem znaku (signum), který se liší od řeckého sémeion tím, že zahrnuje i jazyk a lidské nitro, což přispívá k porozumění. Naše myšlenky, zkušenosti a vzpomínky mohou fungovat jako znaky, označující něco jiného. Tato figura byla po staletí rozvíjena, až vyvrcholila v pozdní scholastice Janem od sv. Tomáše. Ačkoli nauka dosáhla vrcholu, svět se ubíral jiným směrem, inspirován Poinsotovými současníky, jako byli Galileo a Descartes. Až Charles S. Peirce se začal věnovat středověké scholastice, navázal na latinské myšlení a vytvořil novou nauku, sémiotiku, která je v Deelyho podání paralelou k novověké filosofii.