Anton Markoš Knihy

Jak titul prozrazuje, v hlavní roli knihy vystupuje nebeské těleso nám nejbližší. Autoři provádějí čtenáře teoriemi o jeho zrodu a vývoji, věnují se jedinečnému úkazu – životu, jeho vzniku a evoluci, ale hlavně tomu, jak evoluce života a planety probíhaly ruku v ruce. Líčení evoluce obvykle začínají až od prvohor, kdy se objevili živočichové; autoři ukazují, že předcházející tři miliardy let byly neméně zajímavé, protože právě tehdy bakteriální biosféra pilně přetvářela planetu na místo vhodné k našemu životu.

Jak se Homo sapiens proměnil za posledních 40 000 let, biologie donedávna opomíjela. Zamrzla snad naše biologická evoluce, zatímco došlo k explozi lidských kultur, jazyků a spirituality? Je růže stroj či dokonce krystal, anebo se vztahuje ke světu? Biolog Anton Markoš zve ke čtivému zamyšlení nad tím, jak my, všechny živé bytosti, rozumíme světu. Jde o první český příspěvek k rozvíjející se biosémiotice.

Hermeneutika živého Na jedné straně stojí experimentální vědy, které hledají jednoduché zákonitosti různorodých jevů. Na straně druhé vědy humanitní, které na podobné ambice rezignovaly. Biologie je vědou spíše experimentální, živé bytosti se však formují jako entity historické. Z toho pramení některé paradoxy současné biologie.

Začalo to nějak takto: Jeden z autorů (AM, biolog) se ve své knize věnované teoretické biologii otřel o mechanistické chápání života, odvrhl myšlenku, že by stroje a život mohly jednou znamenat totéž. Druhý autor (JK, informatik), který se ve svých knížkách zabývá zdokonalováním dovedností počítačů a robotů, cítil povinnost hájit stroje a jejich budoucnost. Oba pánové měli dost příležitostí se setkávat a svůj spor kultivovat, a s úžasem dospěli ke dvěma závěrům. V první řadě shledali,jak nesnadné je pro lidi ze dvou rozdílných oblastí nalézt společný jazyk, i když zdánlivě by vše mělo jít hladce - vždyť používají stejné pojmy. Právě tam, kde o něco jde, nabývají ty pojmy najednou velmi neostrých okrajů. To by se samozřejmě dalo vyhladit v diskusi. Mnohem skandálnější bylo zjištění druhé: nejen lidstvo, ale ani oni sami nemají ve věci života a strojů nijak jasno. A tak si začali trochu hrát a z té hry povstal tento text. Spolu se čtenářem se budou v problematice trochu šťourat a uvidíte, jestli nakonec budete všichni moudřejší, než když jste začali. Od počátku se kolem celého dění vyskytovala a vtáhnout do něho nechávala Fatima Cvrčková, manželka jednoho z autorů (AM). Nakonec dílo ilustrovala - to každý může vidět. Ona ale také rukopisné verze mnohokrát četla a spoustou dobrých nápadů přispěla; to už vidět není, výsledkem se chlubíme sami a za případné chyby také padá ostuda na nás.

Je Darwinova teorie o přežívání nejkvalitnějších druhů jediným vysvětlením vývoje života na Zemi?

Jacques Monod v zrcadle naší doby. Kniha Náhoda a nutnost, testament jednoho ze zakladatelů molekulární biologie a nositele Nobelovy ceny, vzbudila v době svého vydání neobyčejný rozruch ve vědecké obci i mezi laiky. Autor v ní rozvíjí své názory na uspořádání a fungování světa vůbec a života v něm zvlášť, a také na roli člověka, který se v tomto lhostejném světě octl pouhou náhodou, jak věří. Z ideologických důvodů nesmělo u nás dílo vyjít v době svého vzniku a později dostaly přednost tituly jiné. První český překlad Náhody a nutnosti vychází spolu s články desítky našich odborníků – biologů a filozofů z generace pamětníků i těch nejmladších. Titul je doplněn dobovými dokumenty: nobelovskou přednáškou J. Monoda, recenzí a nekrologem.

Biologie, podobně jako fyzika, okupuje hned několik světů, přičemž o tom, který z nich je ten „pravý“, z něhož jsou odvozeny ty ostatní – zda nějaký takový vů­bec existuje, nevíme nic. Taková podobnost, jdeme-li ke kořenům, není zcela náhodná: termín fyzika je odvozen od řeckého výrazu fýsis neboli příroda, ozna­čujícího harmonické propojení živého i neživého světa, které se navzájem pro­plétají, neustále se rodí a zanikají jeden z druhého a v druhém – a v této obnově neustále vytvářejí něco nového. Fyzika jako novověká věda část tohoto svého dědictví odhodila a poskytla jej nově se rodící vědě: biologii, jež do vínku svého zájmu získala právě ono prchavé, neurčité, neustále se rodící a zanikající jádro a podstatu přírody – život. Biologem je tak ten, kdo zkoumá makromolekuly virů a jejich fungování v hostitelské buňce, stejně jako ten, kdo zkoumá rozšíření invazních druhů rostlin (dejme tomu křídlatky) či globální ekologii kytovců. Tím, co všechny tyto badatele vzájemně spojuje, je historicky podmíněný vývoj neboli biologická evoluce. Na otázku, jak definovat živé, se proto nabízí odpověď „skrze evoluci“. Je-li však evoluce ze své podstaty historií, může o ní být věda? A jdeme-li hlouběji: co je vlastně věda? Lze vědecky popsat všechny projevy živého?

Jaké podobnosti lze odhalit srovnáním vlastností řeči a vlastností živé bytosti? Existují styčné body – a jestliže ano, najdeme společný jazyk, kterým by se dalo mluvit jak o živém, tak o řeči? Obohatí studium řeči naše chápání živého, pronikneme do tajemství řeči od vlastností živých bytostí? To jsou otázky, které se z různých úhlů pokouší nasvítit tento soubor textů z pera (či vlastně z počítače) biologů, filosofů a lingvistů, věnovaný izomorfiím mezi životem a jazykem. Ozřejmují se různé stránky jazyka a živých bytostí a jejich evoluce, a také historický vývoj poznání v tomto směru.

Soubor 25 popularizujících statí napsaných v letech 1995–2007 je věnován problémům teoretické biologie, tj. otázkám evoluce a morfogeneze živých bytostí, vztahu věda a svět, věda a společnost. Je všechno důležité zapsáno v DNA? Jestliže ne, jaká je role těla a tělních pochodů, ve srovnání s genetickým zápisem? Kde se berou v evoluci novinky? Jak přivést k souladu různé úrovně popisu živých bytostí? Vyplývají nějak jedna z druhé? Vylučují se navzájem? Mohou živé bytosti cosi „chtít“, nebo jde o neodpustitelný antropomorfismus? Čtenář zde najde také exkursy do dějin biologie (Darwin, Lamarck, Lysenko), ekologie (zejména teorie Gaia), nebo antropologie (v souvislosti s otázkou, jak „dělat“ vědu o člověku). Žánrově jde o směs zahrnující původní články, doslovy, recenze i nekrolog. Nedílnou součástí souboru je krátká autobiografie autora, ve které se ohlíží za posledními 35 lety prožitými na univerzitním pracovišti.

Je skutečně veškerá informace potřebná k sestrojení živého tvora zapsána v molekulách DNA? Je teoreticky možné na základě znalosti sekvence celého lidského genomu sestrojit člověka? Nebo se na stavbě organizmů podílejí i jiné struktury? Jakou roli hrají proteiny? Mohly klasické a dlouho známé metabolické dráhy ovlivnit evoluci? Kdybychom dinosauří DNA vpravili do pštrosího vejce, vyroste dinosaurus, pštros, nebo něco mezi tím? Autor shrnuje dosavadní poznatky molekulární biologie na průřezu jednotlivými hierarchickými úrovněmi uspořádání živého organizmu. Doplněno malým biologickým repetitoriem.

Gaia je podrobný popis cesty časom a priestorom pri hľadaní dôkazov, ktoré by podporili nový radikálne odlišný model Zeme. Autor predkladá myšlienku, že život na Zemi funguje ako jeden organizmus, ktorý si v skutočnosti sám určuje a udržuje podmienky nevyhnutné pre svoje prežitie a na podporu svojej myšlienky nachádza argumenty v rôznych vedeckých odboroch od astronómie až po zoológiu. Mnohé z Lovelockových predpovedí sa od prvého vydania (1979) vyplnili a jeho teória sa stala jednou z najvášnivejšie diskutovanýchtém vo vedeckých kruhoch. Autor je nezávislý vedcom, ktorý spolupracoval s NASA na kozmickom programe a od r. 1974 je členom Kráľovskej spoločnosti.

Vědci dávno minulých staletí intuitivně pohlíželi na naši Zemi jako na jednotný systém, od té doby se však přírodní vědy rozdělily a specializovaly na fyziku, chemii, biologii, geologii a mnoho dalších oborů. Tato specializace přinesla nepochybně pokrok, ale jakoby zastřela význam života (a smrti) ve vývoji naší planety. Známý nizozemský geolog nabízí integrovaný, holistický přístup. Na řadě příkladů - od hrází v Holandsku přes geologické zlomy ve Velké Británii až po bažiny na Floridě - ukazuje Westbroek, jak člověk přispěl ke geologickým změnám a jak naopak geologické změny ovlivnily naše využívání přírody. Pro české vydání doplnil autor novou kapitolu shrnující výsledky výzkumů v posledních letech.

Malý mokřad skrytý pod vlakovým náspem, zvláštně tvarovaný strom při procházce v lese, láhev od coca-coly z jedné velmi zvláštní skládky i tužka, kterou si děláte poznámky při čtení. Antropocennosti jsou souborem esejistických textů, které v portrétech různorodých entit, artefaktů a přírodnin zpřístupňují komplexní téma antropocénu širokému publiku. Autoři v krátkých kapitolách představují na první pohled běžné jednotlivosti jako výsledky složitě provázaných jevů a pohybů současného světa, jako zvláštní hybridní skutečnosti, nerozpletitelně přírodní i kulturní, spontánní a nepředvídatelné a zároveň pevně spjaté s účelově orientovanou lidskou činností. Kniha na názorných příkladech ukazuje, jak vidět svět v antropocenních souvislostech.

Život čmelákův – Koláž o pobývání v různých světech V dnes už kultovním filmu Život Brianův z dílny Monty Python se zápletka točí kolem judejského chudáka, kterého se dav rozhodne považovat za proroka. My, diváci, víme, že prorokem není, on sám to ví samozřejmě také a vehementně to vysvětluje jak lidu, tak římskému místodržícímu. Marně, nikdo mu nenaslouchá, protože nechce – všichni už mají v hlavě obraz toho, za koho ho mají. Kříž ho nemine. Čmeláci také nijak nestáli o naši přízeň. Jaký obraz o nich podává Život čmelákův? Sloužili nám jako pozadí, které samo o sobě není vůbec nezajímavé. Na tomto pozadí jsme hráli svou vlastní hru, ve které jsme chtěli přiblížit a analyzovat různorodé přístupy k živému, „prostory výskytu“ živého, a ukázat, které stránky živého se nám při podobných přístupech odhalí. Podle volby jsme se pohybovali na škále od molekul až k polím poetických náznaků, od algoritmů k příběhu, od vyhlášek a nařízení k vyprávění, od řešení rovnic k umělecké tvorbě. V této mnohosti leží nádherné spočinutí těch, kdo se rozhodli věnovat svou pozornost studiu živých bytostí – ať jsou biology nebo nejsou. Nu, koláž je z toho neslýchaná.

Kniha je jedním z pokusů o zodpovězení otázek Co je život? a Jak život vznikal? Autor s použitím hraničního oboru biosémiotiky nasvěcuje odpovědi z oblastí nauk přírodních i humanitních a pokouší se o jejich sjednocení. Líčí koevoluci planety a života a jeho postupnou emancipaci a evoluci. Chce ukázat, že mantinely současné biologie mohou být těsné pro popis živého. Co se však stane, když mantinel přeskočíme – a máme to zapotřebí? A smíme? A pokud ano, nebude to vše „hrou se skleněnými perlami“? Zkusme to a uvidíme, s jakou zkušeností se vrátíme.

Podtitul: pravda a předsudky v dějinách hodnocení lidské inteligence. – Originální kritický pohled na historii pokusů o vědecky podloženou diskriminaci jednotlivých lidských skupin, ať už kritériem byla rasová příslušnost, pohlaví, sociální postavení nebo intelekt.

Biologické základy vývoje chování. Důkladný, ale zároveň čtivý a srozumitelný přehled nového, dynamicky se rozvíjejícího interdisciplinárního vědního oboru, zkoumajícího biologické a fyzikální základy psychiky člověka a ostatních živočichů. Psychobiologie se snaží nabídnout moderní syntézu fyziologie a genetiky, psychologie, etologie, teorie systémů, kognitivních věd a dalších oborů. Autoři přinášejí informace o základních koncepcích a nových výzkumech, které přispívají k pochopení zdrojů a projevů lidského a zvířecího chování. Hlubší porozumění souvislosti psychiky člověka s jeho fyzickou podstatou pomůže rozšířit obzor psychologům, biologům, antropologům a filozofům, lékařům, pedagogům a každému, kdo se hlouběji zajímá o psychologii a biologii. Teoretický i faktografický záběr knihy je zcela mimořádný. Výklad je doplněn řadou případových studií, schémat, obrázků a slovníčkem použitých pojmů. Podrobná bibliografie (téměř tisíc odkazů) poskytne neocenitelné služby těm, kdo se psychobiologii chtějí věnovat dále a hlouběji.

Publikace nezávislého vědce presentujícího teorii, v níž je na Zemi pohlíženo jako na jeden mohutný organismus, kde je vše vzájemně podmiňováno a ovlivňováno.

Do jaké míry umí živé organismy ovlivňovat samy sebe a své okolí? Anton Markoš přibližuje, jak se na tuto otázku i díky novým výzkumným možnostem dívají současní biologové. Pokusy s polidštěným droždím, nekonečné databáze informací o genech i nový kód společný rostlinám a živočichům. Geny však nejsou to jediné, co působí na fungování organismů.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 20. dubna 2009 a další zajímavé doplňkové texty. Jsou zde také přetištěny úryvky ze slavných děl Charlese Darwina.

Co mají společného dějepisectví a evoluční biologie? Zdánlivě nic. Autoři však ukazují, že patří do jedné kategorie: obě nauky rekonstruují dějiny (lidí a života vůbec) na základě dochovaných stop, pak jedna i druhá tyto nálezy interpretují – a spřádají vyprávění o možném průběhu minulých dějů. Dějů, které nějak probíhaly a k nimž nemáme přímý přístup. Autoři se také se vší vážností ptají, zda i ostatní formy života („ne-lidské“) nečiní totéž: totiž že smysluplně interpretují svůj život v kontextu světa, v němž žijí, ale také na základě paměti a zkušenosti své linie sahající do hlubin věků.

Autor je biolog, a tato kniha představuje výbor z jeho českých textů z let 2008–2017; navazuje tak na podobný soubor Profil absolventa (2008). Čtenář zde nalezne ukázky textů z knih, které napsal sám anebo do nich přispíval, doslovy k překladům, na kterých se podílel, a také kratší příležitostné texty. Spojujícím tématem těchto různorodých příspěvků je snaha po pochopení živého, nalezení charakteristik, které odlišují život od neživota. Přírodověda se obvykle vyhýbá antropomorfismům, protože znemožňují objektivní přístup ke studovaným jevům – o to usiluje i biologie, za cenu, že některými projevy života se nezabývá. Věda však není jediným zdrojem poznání, a tak v případě projevů života se často objevuje pnutí mezi pohledy vědců a třeba filosofů, dějepisců a podobných – z hlediska přírodovědy – „nevědců“. Ve snaze propojit toto napětí si autor dovoluje přistupovat k živému také z pozice zkušenosti lidí: živých bytostí, s jejichž prožíváním světa a přežíváním ve světě máme – nedá se nic dělat – největší zkušenost. Tím nejdůležitějším svorníkem je historie a její výklad v podání evolučních biologů a dějepisců na jedné straně, a jednotlivými formami života na straně druhé. Paměť a zkušenost nesčetných generací a jejich interpretace podmínek panujících tady a teď – takto všichni budujeme (sjednáváme) biosféru, sémiosféru, kulturosféru.

Sborník z mezinárodní konference konané u příležitosti 130. výročí narození a 60. výročí úmrtí Emanuela Rádla. Sborník přináší příspěvky z mezinárodní konference, která se konala v Praze v únoru 2003. Účelem konference bylo připomenout významnou osobnost českého vědeckého, filosofického a společenského života první poloviny minulého století. Sborník je koncipován tak, aby připomenul Rádlovu osobnost pokud možno v celé šíři jejího působení, tzn. na poli biologie a dějin vědeckého myšlení, v oblasti české filosofie a politického myšlení, včetně jeho zásadního politologického příspěvku k česko-německým vztahům a též jeho aktivity v prostředí ekumenicko-křesťanských.

Ani oblečená, ani neoblečená, zahalená len tenkým, priesvitným závojom - atmosférou - sa vesmírom pohybuje naša Zem. Závoj je riedky a krehký, zložením a vlastnosťami však presne taký, aký potrebujeme. Chráni Zem pred vysokoenergetickým žiarením, ale prepúšťa viditeľné svetlo. Bráni infračervenému žiareniu uniknúť do chladného vesmíru, a tým na povrchu udržiava teplotu, potrebnú pre život. Čo všetko atmosféra neobsahuje - molekuly plynov, vodnú paru, kvapky vody, zrniečka prachu, organické zlúčeniny… Jej zloženie sa v histórii panéty menilo, ovplyvňované (aj) rozmiestnením kontinentov, smerom oceánskych prúdov, a prekvapujúco aj živými organizmami. Iné bolo v časoch zaľadnenia a iné v medziľadových dobách. Na atmosféru stále vplývajú aj živé organizmy. Aj človek. Kniha chce zvedavému čitateľovi ukázať, ako atmosféra pomáha udržiavať stabilné, životu na Zemi vyhovujúce podmienky, ako ovplyvňuje teplotu na povrchu Zeme, aj oboznámiť ho s procesmi, ktoré ovplyvňujú jej zloženie.