Labyrint samoty

Více o knize

Labyrint samoty je esej o obecném lidství, o samotě člověka, do které je vyvržen z mateřského lůna, o bezstarostém dětství a dospívání, kdy je vržen do opětovné samoty, jejíž naplněním je nalézání toho druhého. Labyrint samoty je esej o mexičanství a Mexiku. O jeho předkolumbovských kořenech, španělské kultuře, o jeho původní bezdějinnosti a nově utvářených dějinách, o čase, jeho mýtické cyklyčnosti a moderní lineárnosti. Labyrint samoty je též esej o kráse lidského ducha, radosti z krásy myšlení a o její svobodě. Moderní člověk se domnívá, že myslí v bdělém stavu. Avšak právě toto bdělé myšlení nás zavádí do spletitých chodeb zlého snu, kde zrcadla rozumu znásobují jednu mučírnu za druhou. Až vyjdeme, možná zjistíme, že jsme snili s otevřenýma očima a že sny rozumu nahánějí hrůzu. Pak možná začneme snít znovu, tentokrát však se zavřenýma očima.