Co duše šeptala temnotě

Více o knize

Nosit v sobě ničivou bouři a navenek hrát naprosté bezvětří je ta nejtěžší věc na světě. Ve své debutové sbírce s upřímností odkládám společenskou masku. Skrze poezii, filozofická pojednání i tajuplné povídky odkrývám pocity a traumata, které se lidé často bojí vyslovit nahlas. S hlubokou otevřeností provázím čtenáře krajinou melancholie, úzkostí a neúprosných sil osudu, času či strachu. Celé dílo je protkáno promyšleným konceptem „Šesti P“ (Poezie, Pojednání, Povídání, Povídky a úvahy, Příběhy duše mé a Pocity), který dává niternému chaosu pevný řád. Ukazuje, že naše vnitřní temnota je vlastně plátnem, na kterém se rodí to nejjasnější světlo. Protože kdyby nebylo temného nebe, nikdy bychom neviděli zářit jasné hvězdy. Tato kniha je upřímným svědectvím zraněné duše, která se nebála projít nocí, aby skrze černý inkoust našla svou vnitřní sílu. Každou prožitou jizvu mění v hrdost a ukazuje cestu k úsvitu každému, kdo se právě teď ocitl ve stínu. Pocit prokletí pomalu přeměňuji pro prozření.