Chléb, prach

Více o knize

Krátký román o síle cesty pamětí, potřebě setřít prach ze vzpomínek, třebaže to bolí, a o spáse v nabídnuté skývě chleba. „Před očima se mi objevuje Višegrad a otvírá vzpomínky, jež byly potlačené v zapomnění. Pojednou se ve mně vynoří palčivý pocit studu, jenž se bere odkudsi z hloubi mého nitra a ovládne výraz mé tváře. Před očima mi vyvstávají horské scenérie. Zabíjení a upalování živých lidí, kteří nejsou Srbové, aby se tento prostor vyčistil a stal se pro někoho etnicky čistý. Těla na březích a v hlubinách Driny, stovky mužů, žen a dětí. Ohlédnu se směrem ke kamennému mostu, na něm v dálce několik toulavých psů, vypadají, jako by se dívali na mě, připadá mi, že jejich měkké čenichy a něžné oči jsou strašně blízko, přál bych si, aby mi složili hlavu do náruče.