Tato série s něžným pohledem mapuje hluboké pouto mezi lidmi a jejich kočičími společníky. Příběhy vyprávěné s citem pro detail a s humorným nadhledem odhalují každodenní dobrodružství a nezapomenutelné okamžiky sdílené mezi druhy. Čtenáři se mohou těšit na vyprávění plné lásky, naděje a moudrosti, které potěší každého milovníka zvířat. Jedná se o díla, která skutečně zahřejí u srdce.
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.
Druhá kniha povídek o kočkách a jejich lidech Veronika touží po dobrodružství a chtěla by zažít něco, co se stává jednou za život. Adam se před přítelkyní stydí za matku, která miluje zvířata víc než lidi. Else už by ráda měla dítě, jenže manžel je proti. Sebastien kdysi snil o tom, že bude slavný hudebník a změní svět, jenže místo toho pracuje jako noční hlídač a připadá si zbytečný. Hrdinům úsměvných i dojemných příběhů zasáhne do života láska ke kočkám nebo setkání s kočkou. Možná se v některém z osudů poznáte. „Říká se, že lidé, kteří nemají rádi kočky, se v příštím životě narodí jako myši. Klevisové to nehrozí, spíš bude tou nejopečovávanější kočičí královnou. Koťata, kočky a kocouři jsou totiž pro ni a její hrdiny středobodem světa, terapeutickým nástrojem, smyslem života, symbolem svobody, terčem laskavosti a hromosvodem láskyplných tendencí...“ Klára Kubíčková, MF Dnes 26. července 2012
Kniha povídek o tom, jakou podobu může mít štěstí Kamila rozpoutala válku se svými příšernými sousedy. Táňa už se nemůže dívat, jak si její máma ničí život. Aneta se asi zamilovala – jenže do nesprávného muže. A Jiří se ze všech sil snaží, aby ho dcera měla aspoň trochu raději... Hlavní postavy povídek mají společný cíl: být alespoň trochu šťastnější. Na štěstí má přece právo každý, ne? V jejich příbězích o důležitých náhodách a životních prozřeních potom sehrají roli kočičí (a někdy i psí) hrdinové... Její největší úspěch? „No... jsem docela pyšná, že jsem z toho magora Merlina udělala hodnýho kocoura,“ řekla a myslela to vážně. Protože, uvědomila si a samotnou ji to překvapilo, opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás nejvíc pozvedne v očích ostatních. Může to být něco, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. O vašem největším úspěchu dokonce ani nemusí nikdo další vědět...“