Romano Guardini Knihy

Guardiniho pozdní dílo Ctnosti (orig. Tugenden, 1963) je zralým plodem myšlení a životních zkušeností hlubokého myslitele. Téma je pojato v šíři a hloubce, která se nedotýká pouze speciálních problémů teologické disciplíny. Problém je tu položen jako něco, co hluboce souvisí se životem a lidskou kulturou obecně. O cíli této své knihy autor v jejím úvodu napsal: „Nauka o mravnosti se až příliš stala naukou o tom, co je zakázáno; tyto úvahy mají spíše učinit zadost velikosti a kráse dobra. Příliš často se také hledí na mravní normu jako na něco, co přistupuje k rebelujícímu člověku zvenčí; zde se má dobro chápat jako to, co z člověka, který je uskutečňuje, činí člověka v pravém smyslu. Mladého Glaukóna mistrova slova uchvátila, byl nadšený a plný úcty. Cíle této knihy by bylo dosaženo, kdyby si čtenář uvědomil, že poznání dobra je důvodem k radosti.“

Publikace soustřeďuje uměnovědné texty teologa a myslitele Romana Guardiniho (1885–1968), jedné z nejvýznamnějších postav katolicismu 20. století, a zahrnuje oblast Guardiniho myšlenkového odkazu, která dosud nebyla v češtině zpřístupněna. Guardini mj. navrhuje jako jistý ideál rozlišení typu kultového a zbožného obrazu a konstatuje, že kultový obraz v dnešním umění vlastně neexistuje. Na rozdíl od románského a středověkého umění podle něho dnes převládá subjektivní záznam osobní zkušenosti tvůrce. Nicméně abstraktní umění a snad ještě více moderní architektura bez doplňujících obrazů, její schopnost pojednat prázdný prostor podle Guardiniho dokáže znovu a zcela současným způsobem otevírat zkušenost „adventní“ Boží přítomnosti.

Úvahy o osobě a životě Ježíše Krista. Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.

Modlitba je vnitřní potřebou, milostí a naplněním – je však také povinností, námahou a přemáháním. Existuje tedy zážitek modlitby, ale také cvičení modlitby; její živý pramen, ale také její škola.

Guardiniho pozdní dílo Ctnosti (orig. Tugenden, 1963) je zralým plodem myšlení a životních zkušeností hlubokého myslitele. Téma je pojato v šíři a hloubce, která se nedotýká pouze speciálních problémů teologické disciplíny. Problém je tu položen jako něco, co hluboce souvisí se životem a lidskou kulturou obecně. O cíli této své knihy autor v jejím úvodu napsal: „Nauka o mravnosti se až příliš stala naukou o tom, co je zakázáno, tyto úvahy mají spíše učinit zadost velikosti a kráse dobra. Příliš často se také hledí na mravní normu jako na něco, co přistupuje k rebelujícímu člověku zvenčí, zde se má dobro chápat jako to, co z člověka, který je uskutečňuje, činí člověka v pravém smyslu. Mladého Glaukóna mistrova slova uchvátila, byl nadšený a plný úcty. Cíle této knihy by bylo dosaženo, kdyby si čtenář uvědomil, že poznání dobra je důvodem k radosti.“

Kniha o vnitřním obsahu posvátných znamení, která nás stále provázejí, aby promlouvala k naší duši o velikosti a lásce Boží. Není to spis pro naplnění rozumu, ale srdce.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

Studie o pojetí těžkomyslnosti u S. Kierkegaarda s ukázkami z jeho tvorby.

Proslulý křesťanský filozof Romano Guardini se v této knize zabývá podstatou člověka. Na rozdíl od dřívějších humanitních i přírodních věd, jež měly za to, že podstatu člověka dostatečně znají, se ve 20. století ukázalo, že tyto jistoty jsou otřeseny. Otázka, co je to člověk, je tak opět otázkou. Guardini se pokouší přiblížit odpovědi na tuto otázku zdůrazňováním právě toho, co je na lidské existenci a lidském životě tajemné, záhadné a nejisté. Specificky lidskou stránku člověka spatřuje v personálním bytí, v individualitě, ve vztahu Já-Ty, v lásce a ve vztahu k transcendenci.

Na příkladu - životě Blaise Pascala - zkoumá autor, co se děje v člověku, který začne křesťansky věřit.