Ivan Alexandrovič Gončarov Pořadí knih (chronologicky)

"After his university studies and a short stint in the army and the civil service, thirty-something Boris Pavlovich Raisky enjoys the life of an artist, frequenting St Petersburg's elegant circles, dabbing at his paintings, playing a little music and entertaining thoughts of writing a novel. But for a man like him, who has achieved nothing so far and by his own admission is "not born to work", the bustle of the capital proves too much, so he decides to visit his country estate of Malinovka. There he hopes to rediscover the joys of a simpler and more authentic life--but when he becomes emotionally involved with his beautiful cousin Vera and meets the dangerous freethinker Mark Volokhov, the scene is set for a chain of events that will lead to disappointment, confrontation and, ultimately, tragedy. Conceived twenty years before its initial publication in 1869, and regarded by its author as his best work, Malinovka Heights (previously translated in English as The Precipice) is Goncharov's crowning achievement as a novelist and a triumph of psychological insight. Here presented for the first time in unabridged form in a sparkling new translation by Stephen Pearl, Goncharov's final novel deserves to be reassessed as one of the most important classics of nineteenth-century Russian literature." --Amazon.com

Der große Bruder des „Oblomows“ nach Jahrzehnten endlich neu übersetzt von Vera Bischitzky – Iwan Gontscharows erster RomanAlexander Fjodorytsch Adujew ist noch jung, und nun soll er in der Hauptstadt Karriere machen. Was für ein verheerender Tag für seine Mutter Anna Pawlowna! Denn gehört ein junger Mann nicht beschützt? Ist er den Herausforderungen im Beruf, in der Liebe, in der Gesellschaft gewachsen?„Eine gewöhnliche Geschichte“, 1847 erschienen, ist der große Bruder des weltberühmten „Oblomow“ – ein Roman, der enormes Aufsehen erregte: In seinem jugendlichen Schwärmer erkannten die Zeitgenossen sofort die zögernde, zwischen alt und neu zerrissene Generation in der auf ihr Ende zugehenden feudalen Gesellschaft. Wer Russland verstehen will, muss Gontscharow lesen.

»Ein wundervolles Buch.« Frankfurter Allgemeine Zeitung »Das Fahren mit dem Segelschiff erscheint mir als beklagenswerter Beweis für die Schwäche des menschlichen Verstandes.« Iwan Gontscharow sprach's und brach 1852 an Bord eines Segelschiffes zu einer Reise um die halbe Welt auf. Als Expeditions-Sekretär eines russischen Kriegsschiffes, das den Auftrag hatte, Handelsbeziehungen zu Japan zu knüpfen, sollte er dem Zaren Bericht erstatten. Also schrieb er Briefe. Er berichtet – und klagt. Klagt viel. Der berühmte Apologet der Hypochondrie und Stubenhockerei schimpft, daß er seine Kleider selbst aus dem Koffer holen muß, mäkelt am Essen herum und jammert, daß er nicht seekrank wird und also einen Grund weniger hat, sich zu beklagen. Seine Nörgeleien sind brillant unterhaltsam; und dann unterlaufen ihm immer wieder kleine Fehler – poetische Schilderungen, die seine Neugier auf das Fremde, seine Empfänglichkeit für die Schönheiten der Natur verraten. Der Krimkrieg zwingt die Besatzung der Fregatte dazu, auf dem Landweg nach St. Petersburg zurückzukehren, und so muß der Autor, der bald darauf den ›Oblomow‹ verfassen wird, noch eine unbequeme Heimreise hinter sich bringen, durch Sibirien. Eine eher harmlose Angelegenheit, denn »erfrieren kann man, aber sich erkälten ist schwer«.

Een ongeneeslijk luie Russische heer van rond 1900 wordt uit zijn gekoesterde apathie gewekt door gevoelens van liefde voor een dame.

Mit dem Frühling erwacht bei einigen Bewohnern Petersburgs ein seltsames, überaus dringliches Verlangen: eine unstillbare Sehnsucht nach frischer Luft und unberührter Natur, die die im Winter so kultivierten Herrschaften um den Verstand bringt und unwägbaren Gefahren aussetzt. Während ihrer rastlosen Spaziergänge stürzt die betroffene Familie Zurov in Schluchten, wird von Hunden überfallen, erblindet und ertrinkt beinahe im See. Ausgerechnet der faule Tjaželenko, der die meiste Zeit im Bett verbringt und deshalb vor der Ansteckung der saisonalen Seuche bewahrt bleibt, diagnostiziert der Gesellschaft ein schreckliches Leiden, dessen Ursache er zu kennen meint. Da seine Glaubwürdigkeit mehr als fragwürdig ist, beschließt der Erzähler, besorgt um das Wohl seiner Freunde in der Großstadt, der Sache selbst auf den Grund zu gehen – und die Zurovs auf einen ihrer verhängnisvollen Ausflüge zu begleiten. Heute, da das Zelt oder die Hütte in freier Natur der Sehnsuchtsort manch eines Städters ist, liest sich Die Schwere Not aktueller denn je. Geschrieben im Geiste Gogols ist die Erzählung zugleich eine herrliche Parodie auf das so beliebte Genre der romantischen Naturdichtung, indem sie uns vor Augen führt, welche Gefahren bei Picknick und Spazierfahrt auf uns lauern.

329 S.

Iwan Gontscharow, der mit seinen drei Romanen "Eine alltägliche Geschichte", "Oblomow" und "Die Schlucht" in die Weltliteratur eingegangen ist, nahm 1852 bis 1855 als literarischer Sekretär des Admirals Putjatin an einer Fahrt der russischen Fregatte "Pallas" teil, die nach Japan, von dort zum Ochotskijschen Meer und über Sibirien wieder nach Petersburg führte. Von dieser Reise schrieb Gontscharow an seine Freunde eine Reihe von Briefen.Sie bieten ein umittelbares, intimes Bild von den Erlebnissen und Zuständen Gontscharows und sind biographisch, literaturhistorisch und zeitgeschichtlich von großem Interesse. Abgesehen von brilliant geschriebenen Impressionen aus England, Madeira, Südafrika, China, Japan und Sibirien gewähren die Briefe einen Einblick in die Verfassung des Dichters auf der Suche nach der Gestalt des "Oblomow", dessen Stoff in ihm gärte.

Bevat vier vertellingen, te weten: Vissoep (1891), Boottocht op de Volga (1874) Meimaand in Petersburg (1891) en Huisknechten van weleer (1887). Gontsjarov was de eerste Russische schrijver die oog toonde voor de positie van de knecht. Vóór Gontsjarov was de knecht een zwijgende aanwezige in de Russische literatuur. Gontsjarov toonde de knecht met al zijn nukken en grillen. Hij was geen sociaal bewogen schrijver die voor de bevrijding van de arbeider pleitte.

Román "Obryv", poprvé publikovaný v roce 1869, vyvolal v ruské literární komunitě velký skandál. Autor Ivan Gončarov se ocitl v ostrém konfliktu s Ivanem Turgenevem, který ho obvinil z plagiátorství. Dnes, když vášně ustaly a nezávislost obou děl byla literárními kritiky prokázána, mohou čtenáři vychutnávat bouřlivé a mírně ironické vášně, které se odehrávají na stránkách tohoto nesmrtelného románu. Hlavní postava, umělec Boris Rajskij, se považuje za "ideového donchuána" a jeho cílem je "probuzení ženy pro vášně". Avšak jeho vybrané "oběti" se nehrnou k jeho nohám — krásná mladá vdova se zaplétá s jiným mužem a mladá vychovankyně Marfiny, vnučka paní Berežkové, dává přednost klidnému rodinnému štěstí s pozitivním a majetným nápadníkem. Když se do panství Berežkové Malinovka vrací starší sestra Marfiny, tajemná a uzavřená Vera, události naberou zcela jiný směr — neúspěšný svůdce Rajskij se do ní zamiluje naplno.

Všední příběh vypráví o osudech Aleksandra Adueva, mladého romantika a snílka, který se přestěhuje z provincie, kde ho matka vždy hýčkala, do Petrohradu k strýci Pjotrovi, pragmatickému kapitalistovi, jenž je ženatý s krásnou a mnohem mladší Lizavetou Aleksandrovnou. Aleksandr věří v věčnou lásku, nerozlučná přátelství a především se považuje za velkého básníka. Strýc, jeden z nejzapamatovatelnějších charakterů literatury, se snaží nasměrovat ho k realističtějšímu pohledu na život. Román je humorným a strhujícím vyprávěním o střetu dvou světů, které se na první pohled zdají být neslučitelné. Gončarovův styl je prosycen komikou, jeho inteligence vychází z Puškina a pokračuje u Gogola a dalších velikánů jeho doby. Autor nám připomíná, že život nás musí nadále živit něčím neuchopitelným, co dokáže uchovat pouze smích v absurdní idiotské realitě našich činů. S psaním v próze i verších a publikován v roce 1847, je to první kniha trilogie, jejíž další části zahrnují slavného Oblomova a Il burrone. Po více než stoletém zapomnění kvůli nedostatku politického a sociálního angažmá je dnes kniha znovu objevována jako velké mistrovské dílo ruské literatury devatenáctého století, vedle Tolstého, Dostojevského, Leskova a Gogola.

Na pozadí expedice do Dálného východu v roce 1852 se odehrává příběh Ivana Gončarova, významného autora, který slouží jako tajemník admirála Putjatina na fregatě Pallada. Cesta zahrnuje zastávky v Londýně, Kapském Městě a na různých asijských přístavech, jako jsou Jáva a Japonsko. Gončarov pečlivě dokumentuje své zážitky prostřednictvím deníků, zápisů a dopisů, které později přispívají k obsáhlému popisu plavby, nabízejícímu pohledy na jeho cestování a rozmanité kultury, které na své cestě potkal.

Oblomov je mohutné psychologické drama šlechtického statkáře, jemuž rodinná výchova v zaostalé nevolnické vsi dala do vínku odpor k jakékoli skutečné činnosti a odsoudila ho k smrtelné letargii vůle. Gončarov v tomto svém vrcholném románu podává se shovívavě úsměvným tónem dokonalou diagnózu volního, inelektuálního i citového marasmu ústředního hrdiny, který je typickým příkladem „zbytečného člověka" ruské literatury 19. století. Oproti němu patří postava Olgy mezi nejkrásnější a umělecky nejdokonalejší ženské postavy ruského románu.

Životní příběh šlechtického synka, který přišel z venkova do Petrohradu, kde vystřízlivěl z romantických ideálů a snů, stal se chladným praktikem, udělal kariéru a výhodně se oženil.