František Kautman Pořadí knih (chronologicky)

Autor v tomto svazku zkoumá, co se děje s moderním člověkem, kam směřuje a jak se mění hodnoty jednotlivce i společnosti. Zaměřuje se na proměny v Československu a Evropě na přelomu 80. a 90. let, přičemž upozorňuje na vzrůstající důraz na materiální potřeby a individualizaci, které převládají nad duchovním prožitkem a sociální sounáležitostí. Bezohlednost a vlastní prospěch se stávají běžnými konvencemi, jež popírají tradice vycházející z křesťanských zásad lidskosti. Postmoderní společnost se transformuje na byrokraticky technokratickou, kde inteligentní technologie usnadňují život, ale zároveň ohrožují schopnost kritického myšlení. Tato omezená schopnost vede k apatii a neschopnosti analyzovat postoje politiků či strategie nadnárodních korporací. František Kautman, se svými vyhraněnými názory od moderní demokracie po selský konzervatismus, neustále vyzývá k hledání odpovědí na otázky současnosti a snaží se nalézat východiska. Text je součástí rozsáhlého souboru Bilance, který autor psal více než třicet let a který se svým záběrem a rozsahem vyznačuje jedinečností.

Rozsáhlá práce Františka Kautmana provede čtenáře téměř stoletou historií českého národa a analyzuje vliv společenských a politických změn na jeho identitu. V úvodu autor popisuje geopolitickou, kulturní a společenskou situaci před vznikem samostatného Československa. Následují kapitoly o vzniku republiky v roce 1918, roli Masaryka, Beneše a dalších významných osobností, které ovlivnily občanský život. Text se věnuje také období Druhé republiky, protektorátu, roku 1948, kdy se k moci dostali komunisté, a problematickým padesátým letům, až po uvolněná šedesátá léta. Kautman se zabývá normalizací, šedými lety sedmdesátých a osmdesátých, vznikem občanských iniciativ a klíčovým rokem 1989. Kniha však není pouze historickou studií. Kautman čerpá z analýz a konfrontací myšlenek významných myslitelů a spisovatelů, jejichž názory se vztahují k tématu národní identity. Tyto názory, od moderní demokracie po selský konzervatismus, jsou zasazeny do širšího kulturního kontextu a nabádají k hledání odpovědí na otázky současného lidstva. Studie tak přesahuje oblasti filosofie, historie a literatury a zahrnuje etiku, estetiku, ekologii a ekonomiku. František Kautman (1927) je literární historik a bývalý šéfredaktor, jehož vědecká práce se soustředila na bohemistiku a komparatistiku. Po normalizaci nemohl oficiálně publikovat, ale jako signatář Charty 77 byl aktivní v disentu.

František Kautman je poeta doctus. A to ne snad jen díky své profesi teoretika a historika, který začal psát literární texty, ale především díky literárnímu typu, jaký se v textech výrazně projevuje. Je to próza vně syžetu, montáže úvah, zárodků příběhů, aktuálních dobových komentářů a polemik, zážitků z četby, asociací, anekdot. Vyznačuje se střídáním rovin, „vysokého“ a „nízkého“, střídáním konstrukcí s asociačním uvolněním. Soustředění na akt tvorby a jeho reflexi je tu základním rysem.

Dvě úvahy literárního historika a spisovatele Františka Kautmana.

Výběr z textů Jana Vladislava, čtyři texty o něm a různé bibliografie.

Autor úspěšně navozuje atmosféru 6O.let v Praze a zároveň glosuje postup při rozvíjení osudů románových postav. Hlavní příčinou absurdních problémů inženýra A. je jeho filatelistická vášeň. Stává se podezřelým z nekalé činnosti kvůli svým stykům s cizincem Y., který byl vyhoštěn ze země. Jeho protihráčem je vedoucí personálního oddělení, bývalý příslušník STB, který se chce opět vrátit do činné služby. Ten se domnívá, že inženýr A. je zapleten do špionáže. Sledujeme chování inženýra A., jeho přítele, kadeřnice, která spolupracuje s bezpečností i vedoucí kantýny , která se dostala do styku s tajemným cizincem Y.

Kniha esejů z let 1978-1989, věnovaných nejrůznějším osobnostem, zachycuje neopakovatelnou atmosféru odporu proti totalitní moci. Doslov napsal František Kautman.

Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech: Konference uspořádaná ve dnech 17. a 18. listopadu 1994 Obcí spisovatelů, Centrem Franze Kafky a Nadací H. Bôlla v Praze - sborník referátů, diskusních příspěvků a tiskových ohlasů.

Závěrečná kniha triptychu se zabývá údělem člověka 20.století; předcházejí knihy: Dostojevskij, věčný problém člověka a Svět Franze Kafky.

Faustovský příběh komunistického intelektuála, který se k stáru upíjí a hledá, kde se v jeho zmarněném životě stala osudná chyba. Antihrdina románu strávil mládí jako nadšený komunista, neoblomně přesvědčený o hlásaných pravdách. Tak se postupně odcizil svému otci, kultivovanému vzdělanci staré školy, na druhou stranu našel svou životní lásku. Když se ta dopustila malicherného, v očích strany však neodpustitelného prohřešku, dal po krátkém váhání přednost kariéře a svou milou udal. Tím začal jeho pád - nikdy už se nevzpamatuje ze ztráty milované bytosti, ze své viny a rostoucí vnitřní prázdnoty. Jeho kariéra vede až k pohodlné profesuře, v roce 1968 ho však zradí zdraví a on tak promarní poslední příležitost k obnovení alespoň částečné sebeúcty. Jako nemocný, osamělý stařec se nad stále většími dávkami vodky probírá svým životem a snaží se najít onu zásadní, počáteční chybu. Mnohými prvky román připomíná příběh jakéhosi nepovedeného, břídilského Fausta, v němž roli Mefista hraje komunistická strana. Styl, který se z uceleného vyprávění a úvah pomalu mění v útržkovité, roztěkané poznámky, podtrhuje dojem autentické výpovědi rozkládající se osobnosti. zdroj: http://www.knihovnicka.net

První česká monografie Franze Kafky. František Kautman vytvořil dílo pohybující se na pomezí literární vědy, filozofie a psychologie – tří disciplín, které patrně jen v souhrnu poskytují zorný úhel, z něhož lze Kafkovo dílo postihnout jako celek.

Osoba a dílo F. M. Dostojevského vzbuzuje stále mnoho otázek a nejasností. František Kautman dokázal vrátit Dostojevskému jeho nezkreslenou podobu. Podařilo se mu totiž vytvořit spisovatelův portrét lépe a poctivěji než jiným autorům. Kautmanova kniha není jen suchým esejem ani bezobsažnou fantazií. Je to vskutku brilantní výklad Dostojevského díla, jak se o rukopisu knihy vyjádřil Josef Kostohryz.

Dům, který je druhou částí třídílné skladby (Konvikt, Dům, Město), je modelovým příběhem současného světa. Fenomén totalitarismu není jen znamením nacismu či komunismu, ale je i průvodním znakem vývoje, který nyní prožíváme. Moderní svět se přímo před našima očima proměňuje v kulisy panoptika.

Co mají tyhle osobnosti společného? Proč si autor vybral ke zkoumání právě je? Vydáno k výstavě Kde domov můj?

Jedna z mála původních českých prací o Kafkovi nahlíží velkého spisovatele z hlediska literatury, filozofie a psychoanalýzy.

Informace o nositelích Nobelových cen, Andersenových cen a českých spisovatelích, kteří získali zahraniční literární ceny v letech 1969-1989.

Cizinec hledá byt začíná v roce 1947 v New Yorku, kde český emigrant marně hledá byt, v němž by našel útočiště a konečně se mohl vyrovnat sám se sebou, s válečnými událostmi, ztrátou vlasti a přizpůsobit se novému prostředí. Je to román o nestálosti a nenaplněnosti lidského pozemského údělu a vyjadřuje bezvýchodné pocity a únavu člověka bez domova. Dobročinný večírek se odehrává v 50. letech během jednoho večera v salóně jistého newyorského hotelu, kde je pořádán večírek ve prospěch východoevropských emigrantů. Večírek probíhá ve znamení několika skandálů a vrcholí krádeží, vraždou a sebevraždou, přičemž se autor zaměřil na groteskní a shovívavou charakteristiku několika účastníků. Kniha je ve své celkové podobě kultivovaným podobenstvím o odlidštěném poválečném světě a jeho nevinných obětech.

Sbírka povídek, které vznikly v dlouhém časovém rozmezí. Poněkud kafkovsky laděné povídky mají jednotný charakter a jejich společným jmenovatelem je hledání životních jistot ve společnosti, která dopustila, aby byly narušeny základní etické hodnoty.

Dopisy, které napsal Franz Kafka Mileně Jesenské. Kafka poznal Milenu během jednoho jejího pobytu v Praze v předjaří roku 1920. Bylo to v kruhu společných přátel a známých v kavárně. Už předtím Kafku dopisem z Vídně požádala, aby jí dovolil přeložit jeho povídky do češtiny. To byl podnět, který vedl k jejich bližšímu seznámení a posléze k milostnému vztahu, jemuž vděčíme za dopisy Mileně.

Podtitul - St. K. Neumann - člověk a dílo. Analýza díla St.K. Neumanna a jeho občanského života.

První ucelený soubor ideově, psychologicky, umělecky a biograficky nejzávažnějších dopisů umělcových, chronologicky řazených, objasňuje mnohé z jeho duševního života a seznamuje s jeho filosofickými, politickými a estetickými myšlenkami. Dopisy vydávají svědectví o jeho vnitřních a vnějších otřesech, jeho intimním životě, existenčním a tvůrčím napětí, vztahu k představitelům ruské i světové literatury, ale i o jeho současnících, soudobém kulturním životě a celkové atmosféře doby.

Práce se obírá pronikáním vědomí osobnosti a díla velkého ruského spisovatele do české kultury. Podrobně sleduje kritické interpretace jeho díla u nás (zvl. Masarykem, Šaldou a Nejedlým) a stopujei světového názoru na českou literaturu a vztah českých spisovatelů a básníků k Dostojevskému.