František Kautman Pořadí knih

Autor v tomto svazku zkoumá, co se děje s moderním člověkem, kam směřuje a jak se mění hodnoty jednotlivce i společnosti. Zaměřuje se na proměny v Československu a Evropě na přelomu 80. a 90. let, přičemž upozorňuje na vzrůstající důraz na materiální potřeby a individualizaci, které převládají nad duchovním prožitkem a sociální sounáležitostí. Bezohlednost a vlastní prospěch se stávají běžnými konvencemi, jež popírají tradice vycházející z křesťanských zásad lidskosti. Postmoderní společnost se transformuje na byrokraticky technokratickou, kde inteligentní technologie usnadňují život, ale zároveň ohrožují schopnost kritického myšlení. Tato omezená schopnost vede k apatii a neschopnosti analyzovat postoje politiků či strategie nadnárodních korporací. František Kautman, se svými vyhraněnými názory od moderní demokracie po selský konzervatismus, neustále vyzývá k hledání odpovědí na otázky současnosti a snaží se nalézat východiska. Text je součástí rozsáhlého souboru Bilance, který autor psal více než třicet let a který se svým záběrem a rozsahem vyznačuje jedinečností.

Rozsáhlá práce Františka Kautmana provede čtenáře téměř stoletou historií českého národa a analyzuje vliv společenských a politických změn na jeho identitu. V úvodu autor popisuje geopolitickou, kulturní a společenskou situaci před vznikem samostatného Československa. Následují kapitoly o vzniku republiky v roce 1918, roli Masaryka, Beneše a dalších významných osobností, které ovlivnily občanský život. Text se věnuje také období Druhé republiky, protektorátu, roku 1948, kdy se k moci dostali komunisté, a problematickým padesátým letům, až po uvolněná šedesátá léta. Kautman se zabývá normalizací, šedými lety sedmdesátých a osmdesátých, vznikem občanských iniciativ a klíčovým rokem 1989. Kniha však není pouze historickou studií. Kautman čerpá z analýz a konfrontací myšlenek významných myslitelů a spisovatelů, jejichž názory se vztahují k tématu národní identity. Tyto názory, od moderní demokracie po selský konzervatismus, jsou zasazeny do širšího kulturního kontextu a nabádají k hledání odpovědí na otázky současného lidstva. Studie tak přesahuje oblasti filosofie, historie a literatury a zahrnuje etiku, estetiku, ekologii a ekonomiku. František Kautman (1927) je literární historik a bývalý šéfredaktor, jehož vědecká práce se soustředila na bohemistiku a komparatistiku. Po normalizaci nemohl oficiálně publikovat, ale jako signatář Charty 77 byl aktivní v disentu.

František Kautman je poeta doctus. A to ne snad jen díky své profesi teoretika a historika, který začal psát literární texty, ale především díky literárnímu typu, jaký se v textech výrazně projevuje. Je to próza vně syžetu, montáže úvah, zárodků příběhů, aktuálních dobových komentářů a polemik, zážitků z četby, asociací, anekdot. Vyznačuje se střídáním rovin, „vysokého“ a „nízkého“, střídáním konstrukcí s asociačním uvolněním. Soustředění na akt tvorby a jeho reflexi je tu základním rysem.

Dvě úvahy literárního historika a spisovatele Františka Kautmana.

Výběr z textů Jana Vladislava, čtyři texty o něm a různé bibliografie.

Autor úspěšně navozuje atmosféru 6O.let v Praze a zároveň glosuje postup při rozvíjení osudů románových postav. Hlavní příčinou absurdních problémů inženýra A. je jeho filatelistická vášeň. Stává se podezřelým z nekalé činnosti kvůli svým stykům s cizincem Y., který byl vyhoštěn ze země. Jeho protihráčem je vedoucí personálního oddělení, bývalý příslušník STB, který se chce opět vrátit do činné služby. Ten se domnívá, že inženýr A. je zapleten do špionáže. Sledujeme chování inženýra A., jeho přítele, kadeřnice, která spolupracuje s bezpečností i vedoucí kantýny , která se dostala do styku s tajemným cizincem Y.