Vladimír Boudník Pořadí knih (chronologicky)

Vzpomínkový i esejisticky meditativní „pedagogický“ text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924–1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas. Podle knihy byl natočen stejnojmenný film s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem a Jiřím Menzelem v hlavních rolích.

Dopisy plné hořkého vtipu a mystifikací, jsou výtvarnými díly samy o sobě, obsahují 91 zčásti barevných ilustrací.

Třetí svazek edice Vladimír Boudník a přátelé. Část publikovaných dopisů vyšla r. 1994 v Pražské imaginaci, vydání bylo doplněno zde poprvé knižně vydanými texty převzatými z Boudníkových autorských sborníků a dalšími nově objevenými a dosud nezveřejněnými dopisy. Svazek obsahuje 323 stran a 148 černobílých i barevných reprodukcí menších a příležitostných prací V. Boudníka i jeho přátel.

Pojem hieroglyf nabyl v 19. století na výrazné mnohoznačnosti. Zbavil se souvislosti se svým původním smyslem: psalo se o alegorickém hieroglyfu, o snovém hieroglyfu, o společenském hieroglyfu. Hieroglyf se změnil v metaforu pro vnitřní obraz a vnitřní model, používanou i na charakterizování básnické tvorby. Obrat v pojetí hieroglyfu nastal zejména po rozlišení na alegorický symbol a nevědomý symbol. Kniha Stíny hieroglyfů, rozvržená do pěti kapitol, sleduje rozdílné přístupy k hieroglyfu a alegorii, vůči níž se odlišně vymezovali filozofové, teoretici umění a sami umělci. Přestože se alegorie stala jedním z hlavních nepřátel moderního umění a byla silně kritizovaná avantgardou, dlouhodobě přežívala a zasáhla i umělce, u nichž by se dala sotva očekávat. Jedním z nich byl i Vladimír Boudník.

Chronologicky uspořádané dopisy Vladimíra Boudníka přátelům, doplněné seznamem adresátů.

Soubor próz soustřeďuje většinou dosud nepublikované autorovy texty z let 1949-1989.

Edice Explosionalismus, vydala Inverze, svazek 2. Každá věta textu je na samostatném listu, obálku knihy tvoří smirkový papír.

Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku. V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.