Vladimír Boudník

Vladimír Boudník byl český grafik a malíř. V padesátých letech založil umělecký směr explosionalismus - umění má být podle Boudníka výbuchem niterných duševních stavů, záznamem explozí spontánnosti a expresivnosti. Své výtvory neprodával, ale rozdával přátelům. Na počátku 50. let tvořil přímo v ulicích - dotahuje skvrny na zdech, praskliny na omítkách. V této době se potkává s Mikolášem Medkem, Egonem Bondym a Bohumilem Hrabelem, s nímž obýval byt na Nerudovce. Poslední akce v pražských ulicích byla v roce 1957, pak už se Boudník věnoval grafice. Oženil se s Teklou Holéniovou, ale po čtyřech letech se manželství rozpadlo, r. 1962 se rozvedli. Jako důvod uvedla jeho manželka Boudníkův špatný psychický stav. (Jeho návštěvy na psychiatrii byly spíše přátelského charakteru, ale přesto byla tato skutečnost využita u soudu proti němu.) Na konci roku 1965 definitivně opustil své místo v továrně a v prosinci se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. O tři roky později se oženil s mladičkou Věrou Špánovou. 4. prosince měl vernisáž v kavárně Viola, následujícího dne byl ve svém bytě nalezen mrtvý. Příčinou smrti byla údajně sebevražda, ale někteří jeho přátelé s tím nesouhlasí - jednalo se prý o nezdařený pokus o tzv. strangulaci. Byl oběšen na klice, tímto přiškrcením se však uváděl do exaktických a inspirativních stavů, ale také tímto způsobem vylepšoval svůj sexuální život... Přestože nebyla sebevražda nikdy vyloučena, nebyla nikdy ani potvrzena.

Bohumil Hrabal mu věnoval svou prózu Něžný barbar, Egon Bondy se o něm ve svém prozaickém díle rovněž zmiňuje.