Miloš Calda Pořadí knih

Životopis Winstona Churchilla, považovaného většinou Britů za nejvýznamnější osobnost novodobých dějin, se vyznačuje monumentálním rozsahem a hlubokým porozuměním dobovým společenským poměrům, včetně anglického intrikánství a Churchillových rodinných vztahů. Roberts se zaměřuje na klíčové politické a strategické aspekty obou světových válek, jichž se Churchill aktivně účastnil. Ačkoli o Churchillovi existuje mnoho knih, Robertsova publikace vychází z nedávno zpřístupněných pamětí sovětského velvyslance Ivana Majského a deníků krále Jiřího VI., což jí dodává na výjimečnosti. Dílo představuje definitivní životopis tohoto velikého státníka a jedné z klíčových postav vítězného triumvirátu v boji proti genocidnímu zločinci. Roberts se také podrobně věnuje Churchillovým osobním vlastnostem, jako je jeho dobrodružná povaha, literární talent (získal Nobelovu cenu za literaturu), psychologická intuice, vytrvalost a nezapomenutelné rétorické schopnosti. Tyto schopnosti hrály klíčovou roli během bitvy o Británii, kdy jeho projevy dodávaly odvahu nejen Britům, ale celému Západu. Pro zájemce o osobnost Winstona Churchilla a historii druhé světové války je tato kniha nezbytná. Britská média ji hodnotí jako jednu z nejlepších prací o Churchillovi, ne-li vůbec nejlepší.

Oleg Gordijevskij, syn příslušníků KGB, se stal v roce 1968 nejvyšším sovětským agentem v Londýně. Postupně dospěl k názoru, že komunismus je zločinný a nereformovatelný, a v roce 1973 začal spolupracovat s britskou MI6. Během téměř deseti let pomáhal odhalovat sovětské špiony a sabotoval zpravodajské akce zaměřené na vyrovnání jaderného náskoku USA. MI6 pečlivě chránila identitu svého nejcennějšího zdroje, a dokonce ani CIA se nikdy nedozvěděla jeho jméno. Paradoxně britská snaha o utajení přivedla CIA k nasazení týmu vedeného Aldrichem Amesem, který již dlouho pracoval pro Sověty. Ben Macintyre vytváří napínavou špionážní hru mezi Amerikou, Británií a Sovětským svazem, která vyvrcholí dramatickým útěkem Gordijevského z Moskvy v roce 1985. Čtenář se dostává do hluboce utajeného světa, kde chyby mohou mít fatální následky a rozhodnutí jednotlivce mohou změnit osudy národů. „Nejlepší špionážní příběh, jaký jsem kdy četl!“ – John Le Carré.

Když Donald Trump nečekaně vyhrál americké prezidentské volby, debutující autor J. D. Vance se stal bestsellerem díky své knize, která čtivě a výstižně líčí prostředí bílé americké chudiny, z níž vzešla velká část Trumpových voličů. Kniha nabízí detailní popis tohoto prostředí a osobní analýzu krize kultury chudých bělošských Američanů. Vance se zaměřuje na rozklad této skupiny, který probíhá už více než čtyřicet let, a kriticky zkoumá, jak prožívá sociální a regionální úpadek člověk, který se s tímto břemenem narodil. Rodina Vancových začala v poválečné Americe s nadějí. Prarodiče se přestěhovali z Kentucky do Ohia, aby unikli chudobě, a stali se součástí střední třídy. Jedno z jejich vnoučat nakonec absolvovalo Yale, což je měřítkem společenského vzestupu. Avšak autor ukazuje, že jeho prarodiče, teta, strýček a matka se s tímto životem jen obtížně vyrovnávali a nikdy se zcela nevymanili z minulosti poznamenané týráním, alkoholismem a chudobou. S upřímností Vance odhaluje, že démony své chaotické rodinné historie nese i on. Jeho vzpomínky jsou hluboce dojímavé, s dávkou humoru a živě vylíčenými postavami, a zároveň představují znepokojivou meditaci o ztrátě víry v americký sen ve velké části Spojených států.

Publikace byla vydána k padesátému výročí od smrti Aldouse Huxleyho a přináší texty ze semináře Institutu Václava Klause z 11. listopadu 2013 a úryvky z jeho díla. Aldous Huxley (1894-1963) byl anglický spisovatel žijící většinu života v USA, jeho antiutopie Brave New World (česky Konec civilizace) představuje jednu z nejvýznamnějších knih světové literatury 20. století.

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snaží předvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradici již od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýz C. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definuje svatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému, který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

Stephen Inwood vypráví celou dlouhou a pestrou historii Londýna od římských dob až do sklonku 90. let 20. století. Pozoruhodně plastické je jeho líčení života ve středověkém a raně moderním Londýně. Autor sleduje jedinečný rozmach anglické metropole v moderní době, odhaluje historické vrstvy, které jsou v urbanistickém rozvržení Londýna i v mnoha jeho památkách dosud patrné. Inwoodova historická práce má široký záběr. Její autor se neomezuje jen na politické a ekonomické faktory, ale ve své živě napsané práci přibližuje i lidský rozměr dějin Londýna, jeho sociální a etnickou různorodost. Nezapomíná ani na minulé a současné problémy. Po Inwoodových Dějinách Londýna jistě sáhnou i zvídavější návštěvníci britské metropole, kteří by chtěli hlouběji pochopit její jedinečný charakter.

Práce Johna Laughlanda z roku 1997 odpovídá směru uvažování, který vůči projektům Evropské unie zastává euroskeptické křídlo britských konzervativců. Filozoficky autor vychází z britské tradice politické filozofie (Hobbes, Locke, Burke) a konstitucionalismu, které kladou velký důraz na pojem suverenity. V sedmi kapitolách se věnuje historickým kořenům evropské myšlenky, roli Německa v evropské politice od středověku po současnost a dnešní evropské ideologii.