Miloš Calda Knihy

Oleg Gordijevskij, syn příslušníků KGB, se stal v roce 1968 nejvyšším sovětským agentem v Londýně. Postupně dospěl k názoru, že komunismus je zločinný a nereformovatelný, a v roce 1973 začal spolupracovat s britskou MI6. Během téměř deseti let pomáhal odhalovat sovětské špiony a sabotoval zpravodajské akce zaměřené na vyrovnání jaderného náskoku USA. MI6 pečlivě chránila identitu svého nejcennějšího zdroje, a dokonce ani CIA se nikdy nedozvěděla jeho jméno. Paradoxně britská snaha o utajení přivedla CIA k nasazení týmu vedeného Aldrichem Amesem, který již dlouho pracoval pro Sověty. Ben Macintyre vytváří napínavou špionážní hru mezi Amerikou, Británií a Sovětským svazem, která vyvrcholí dramatickým útěkem Gordijevského z Moskvy v roce 1985. Čtenář se dostává do hluboce utajeného světa, kde chyby mohou mít fatální následky a rozhodnutí jednotlivce mohou změnit osudy národů. „Nejlepší špionážní příběh, jaký jsem kdy četl!“ – John Le Carré.

Stalinova "vojevůdcovská" nezpůsobilost vehnala v průběhu druhé světové války do německého zajetí miliony vojáků. Jeho nelítostná decimace všech vrstev národa, dokonce celých komunit, vedla generála Vlasova k rozhodnutí vytvořit armádu, která by ze dvou zel - Stalin a Hitler - porazila nejprve to větší, kterým se mu jevil Stalin. Stalin například po celou válku nepřistoupil k haagským konvencím o zacházení s válečnými zajatci a svým odmítavým postojem tak nepřímo způsobil tragický osud zajatců. Kromě vlasovců se proti bolševismu postavil také národ kozáků. Další skupinou stojící proti Stalinovi byli někteří příslušníci rozsáhlé bílé emigrace, jejichž potomci se mnohdy narodili již na Západě. Vedle nich se na konci války ocitlo v britském zajetí mnoho protikomunistických Jugoslávců. Více než dva miliony těchto lidí byly v letech 1944-1947 násilně navráceny do Sovětského svazu - podle dohod, jež Britové a Američané se Stalinem stvrdili na konferenci v Jaltě - v rozporu s řadou britských zákonů a ustanovení mezinárodního práva. Osudem těchto ubožáků byla buď okamžitá smrt zastřelením po návratu, či pomalejší umírání v táborech Gulagu. Vyvázli jen nemnozí......

Životopis Winstona Churchilla, považovaného většinou Britů za nejvýznamnější osobnost novodobých dějin, se vyznačuje monumentálním rozsahem a hlubokým porozuměním dobovým společenským poměrům, včetně anglického intrikánství a Churchillových rodinných vztahů. Roberts se zaměřuje na klíčové politické a strategické aspekty obou světových válek, jichž se Churchill aktivně účastnil. Ačkoli o Churchillovi existuje mnoho knih, Robertsova publikace vychází z nedávno zpřístupněných pamětí sovětského velvyslance Ivana Majského a deníků krále Jiřího VI., což jí dodává na výjimečnosti. Dílo představuje definitivní životopis tohoto velikého státníka a jedné z klíčových postav vítězného triumvirátu v boji proti genocidnímu zločinci. Roberts se také podrobně věnuje Churchillovým osobním vlastnostem, jako je jeho dobrodružná povaha, literární talent (získal Nobelovu cenu za literaturu), psychologická intuice, vytrvalost a nezapomenutelné rétorické schopnosti. Tyto schopnosti hrály klíčovou roli během bitvy o Británii, kdy jeho projevy dodávaly odvahu nejen Britům, ale celému Západu. Pro zájemce o osobnost Winstona Churchilla a historii druhé světové války je tato kniha nezbytná. Britská média ji hodnotí jako jednu z nejlepších prací o Churchillovi, ne-li vůbec nejlepší.

V návaznosti na Foucaultův pojem „biopolitiky“ se Agamben snaží předvést, že svrchovaná politická moc je v západní myšlenkové tradici již od Aristotela chápána jako „moc nad životem“. S využitím analýz C. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definuje svatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat. Tento paradox podle Agambena vymezuje postavení moderního jedince v systému, který ovládá kolektivní „holý život“ všech.

V jedenatřiceti kapitolách se Henry Kissinger z pohledu zkušeného politika-diplomata a historika zabývá klíčovými událostmi světových dějin, počínaje dobou kardinála Richelieua přes napoleonské války a velmocenskou rovnováhu 19. století až k dramatům století dvacátého. Zvláště pozoruhodné jsou jeho analýzy současné světové situace, kdy odešel ze scény Sovětský svaz, hlavní protivník Spojených států v období studené války. S důvěrnou obeznámeností dává autor čtenáři nahlédnout do světa nejvyšší - především americké - politiky. 2., opravené vydání.

Práce Johna Laughlanda z roku 1997 odpovídá směru uvažování, který vůči projektům Evropské unie zastává euroskeptické křídlo britských konzervativců. Filozoficky autor vychází z britské tradice politické filozofie (Hobbes, Locke, Burke) a konstitucionalismu, které kladou velký důraz na pojem suverenity. V sedmi kapitolách se věnuje historickým kořenům evropské myšlenky, roli Německa v evropské politice od středověku po současnost a dnešní evropské ideologii.

Podtitul: Vlna proroctví – Hegel, Marx a co následovalo. Čtivý rozbor Hegelovy a Marxovy filosofie, jejich omylů a zhoubného vlivu na teorie společnosti. Mistrná analýza marxistických frází a k čemu vedly v totalitních režimech.

Čtyři přednášky o metafyzickém problému Boha od nejvýznamnějšího představitele francouzského tomismu a velkého historika středověké filosofie.

Stephen Inwood vypráví celou dlouhou a pestrou historii Londýna od římských dob až do sklonku 90. let 20. století. Pozoruhodně plastické je jeho líčení života ve středověkém a raně moderním Londýně. Autor sleduje jedinečný rozmach anglické metropole v moderní době, odhaluje historické vrstvy, které jsou v urbanistickém rozvržení Londýna i v mnoha jeho památkách dosud patrné. Inwoodova historická práce má široký záběr. Její autor se neomezuje jen na politické a ekonomické faktory, ale ve své živě napsané práci přibližuje i lidský rozměr dějin Londýna, jeho sociální a etnickou různorodost. Nezapomíná ani na minulé a současné problémy. Po Inwoodových Dějinách Londýna jistě sáhnou i zvídavější návštěvníci britské metropole, kteří by chtěli hlouběji pochopit její jedinečný charakter.

Marshall McLuhan (1911–1980) je jedním z nejvýznamnějších teoretiků masových médií a sociologů kultury a jeho dílo patří k základním pilířům společenských věd. Nejznámější kniha, eseje nazvané Understanding Media, byla sice napsána již v roce 1964 (česky Jak rozumět médiím vyšlo v roce 1991), přesto jsou však autorova východiska v uvedených oborech stále citována, ať už zastánci jeho teorií, či odpůrci. Některé jeho termíny zdomácněly i mezi laiky – pojem „globální vesnice“ či spojení „poselstvím je médium“ jsou s nástupem internetu a nových médií často připomínány.