Tomáš Kybal Pořadí knih

Autobiografický román líčí Cavannovy zkušenosti z druhé světové války: kapitulaci Francie a následnou německou okupaci severu země, exodus velké části obyvatelstva, černý obchod. Vypravěč odjíždí na nucené práce do Berlína, kde se setkává s Ukrajinkou Marií, jež se stane jeho velkou láskou. Během osvobozování Německa se oba přesouvají do Štětína, ale zajmou je sovětští vojáci. Oba s hrůzou sledují hromadné popravy německých civilistů. Vypravěč s Marií ztratí kontakt a poté stráví několik týdnů jejím bezvýsledným hledáním. Závěrečné svědectví o masovém přesunu nacistických pohlavárů na Západ zní děsivě... Za vzpomínkovou knihu na poválečné období Les Ruskoffs (Rusáci) obdržel literární cenu Interrallié.

Příběh vyprávěný na stránkách knihy Maria je popisem událostí, které se v životě toho, kdo je vypráví, dosud nestaly, ale které vyplývají téměř nevyhnutelně z toho, co víme o něm, o jeho předcích, o jeho povaze, o předchozích epizodách jeho biografie. To vše dává jemu i protagonistům jeho „ságy“ dostatečně přesný obraz, aby byla možná extrapolace do nepříliš vzdálené budoucnosti. Je to tedy mimo jiné první autobiograficko-beletristická esej všech dob.

Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít? Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den. Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.

Francouzský pohled na zásadní osobnost moderních českých dějin vychází při příležitosti padesátého výročí tragického hrdinného činu Jana Palacha. Autor, francouzský spisovatel Anthony Sitruk, se vydává na cestu do minulosti, aby prozkoumal Palachovo rozhodnutí obětovat se v lednu 1969. V den, kdy se Palach chystá na svůj čin, Sitruk reflektuje, co znamená jeho odkaz téměř padesát let po událostech. Kniha přináší osvěžující pohled na Palacha, jehož jméno stále rezonuje v české společnosti. Sitruk se zaměřuje na události před a po Palachově upálení, přičemž se nebojí subjektivních názorů a domněnek. Nejde o historickou studii, ale o zkoumání vztahu mezi realitou a fikcí. Hlavní motivací je pochopit Palachovo jednání a uvést ho do širších souvislostí. Autor nachází paralely mezi Palachovou situací a případy jako Mohamed Bouazizi, který se upálil v Tunisku, a dalšími osobnostmi, které se rozhodly pro podobné činy. Sitruk se snaží vcítit do Palacha a zamýšlí nad tím, jak by se sám zachoval na jeho místě, přičemž odpovědi nejsou jednoznačné.

Od posledního vyšetřování případu kapitána Victora Costy jako by se do úřadoven kriminálky nechvalně známého 93. departementu navrátil klid. Jeho čím dál tím více stmelený tým si ho nicméně neužije dlouho. V krátké době po sobě dojde k popravě tří místních drogových šéfů, a tím se Costův tým ocitne doslova ve válce. Balíky kokainu a hašiše ukryté v bytech zastrašených důchodců, tajné bojůvky rekrutované v boxerském klubu financovaném městskou radnicí, náměstek starostky umučený ve svém bytě. Costa stojí proti nemilosrdným zabijákům. Kdo jsou ale praví původci toho krveprolití, které brzy zachvátí celé město?

Autorka o sobě a své knize prohlásila: Jsem z Butare ve Rwandě. V koloniální době jej Belgičané nazývali Astrida. Abych přežila hon na Tutsie od dubna do července 1994, naučila jsem se lhát o své totožnosti a cestovat z místa na místo. V červnu 1994 jsem přijela do Francie. Má první sbírka povídek se jmenuje Ejo. V kinyarwandštině, mém rodném jazyce, znamená „ejo“ „včera“, ale také „zítra“. Ejo je sbírka povídek, jejichž hrdinky jsou ženy ve víru nedávné rwandské historie, snažící se silou úpornosti překonat své nejisté postavení.

Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak prší. Babička byla šílená. Charcotovská hysterička. Strýc tíhl spíš k lehké psychopatii. A táta byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentiny, do Ameriky… Kamkoliv, jen když to bylo někde daleko… Celé té podivné skupince se moc dobře nevedlo. O něčem svědčí už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr… Takže se ze mě nutně stal napřed neurotik a potom, o dost později, psychoanalytik… Nakonec, abych si to vyřídil s ubíhajícím časem a zvítězil nad svými obsedantními zábranami, přinutil jsem se, po vlastní analýze a díky ní, ke psaní. Psát všemu navzdory.

Do Paříže přichází z rodných Pyrenejí komisař Adamsberg, svérázný muž s hlavou zdánlivě věčně v oblacích. Ve stejnou dobu se na pařížských ulicích začnou objevovat podivné kruhy nakreslené modrou křídou – a v jejich středu ještě podivnější objekty: natáčka, zapalovač, svíčka, pinzeta, holubí pařátek… Záhadnými kruhy se baví celé město, jen v komisaři Adamsbergovi narůstají obavy. Inspektor Danglard, neohrabaný skeptik s afinitou k bílému vínu, je s ním sice nesdílí, přesto se na popud svého nadřízeného neochotně začne bizarními nálezy zabývat, považuje to ovšem za ztrátu času. Dokud se v modrém kruhu neobjeví první mrtvola…

Jmenoval se Tristan, bylo mu tři sta let a za svůj život poznal mnoho z lidských citů a vášní. Poté, co tento obrovský strom smetla vichřice a vyrvala z kořenů, začíná jeho nový život. Strom, vysazený v době kralování francouzského krále Ludvíka XV., nás vyzývá, abychom spolu s ním sledovali dramata, jež za svého života zažil: náboženské války, Francouzskou revoluci, Dreyffusovu aféru i okupaci Francie. Ani po své biologické smrti strom není jen vězněm své paměti, ale žije dál nový život. Jak žije strom? Z čeho se skládá jeho vědomí? Jak reaguje na své okolí? Jeho posmrtné vyprávění nám předvádí svět, přírodu a lidi v novém světle rostlinného vnímání skutečnosti a světa a nastoluje univerzální otázku: jaký je pro strom nebo člověka nejlepší způsob jak nezemřít?

Již téměř jedno století se badatelé a historici snaží rozluštit, kdo se skrývá pod tímto záhadným pseudonymem? Kdo byl Fulcanelli, alchymista a autor knih Tajemství katedrál a Příbytky filosofů? Vyšetřování vraždy v kostele a podivného úmrtí zasvěcence vrhne detektiva Ari Mackenzieho do esoterických tajemství minulého století. Dokáže rozluštit zapeklité vztahy mezi zasvěcenci do tajných nauk? Bývalý velitel tajných služeb se nechá zatáhnout do neznámého prostředí mnohem víc, než by si přál. Vyřešit nejen vraždy, ale i rozplést vztahy mezi zasvěcenci ovšem něco stojí.