Martin Strakoš Knihy

V polovině 19. století stála Ostrava na prahu netušených proměn. Potenciál maloměsta, ležícího na rozhraní Moravy a Slezska, však už byl skryt doslova pod povrchem. První průmyslové podniky sice vznikly na žilách černého zlata sto let předtím, ale teprve železniční propojení s Moravou a Vídní a vybudování železniční stanice ve Svinově roku 1845 znamenalo rozhodující impulz pro rozvoj regionu. Právě architektura je přímým svědkem tohoto dění. Ukazuje proměnu maloměstského měřítka ve velkoměstské, racionální přístup bohatnoucí metropole k urbanismu, nebývalý rozmach industriální architektury, formativní vliv firemní estetiky Rothschildových Vítkovických železáren na podobu města i meziválečnou proměnu Ostravy ve správní středisko kraje. Historií architektury v období let 1845–1949 vás provede na 170 hesel a více než 400 fotografií.

Kniha popisuje více než 202 objektů (pod některými čísly jsou uvedeny celé soubory budov) v Opavě a to ze všech období vývoje města. Tedy jak nejstarší památky tak i památky z minulého a tohoto století. Samozřejmě jsou popsány obě opavské národní kulturní památky, dále je posáno množství kulturních památek, ale i mnoho objektů bez památkové ochrany. Publikace je rozdělena na vlastní centrum (tedy městské části Opava-město a Opava-předměstí), Jaktař, Kateřinky, Kylešovice a Komárov. Objekty jsou řazeny v každé části abecedně podle ulic. Každému objektu je věnována jedna textová strana s názvem, fotografií, adresou a českým a anglickým popisem. Množství objekrů má ještě uveden půdorysný plánek. Některé objekty mají přidánu jednu (vyjímečně dvě) stranu s dalšími fotografiemi. Na začátku je popsán vývoj Opavy a poté i vývoj jednotlivých částí vždy na začátku jednotlivých oddílů. Na konci je pak slovník architektů. I tyto texty jsou uvedeny dvojjazyčně. Celou knihu zakončují rejstříky a mapy, které ulehčují nalezení jednotlivých objektů.

Publikace představuje první ucelenou práci mapující na vysoké odborné úrovni a přitom srozumitelně i pro běžného čtenáře vývoj stavební a architektonické kultury Ostravy od jeho vzniku až po současnost.

Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Svazek č. 24.

Kolektivní monografie navazuje na publikaci Město. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění z roku 2011. Mezioborovou perspektivu získává především díky pohledům estetika Karla Stibrala, antropologa a kulturního geografa Přemysla Máchy, kunsthistorika Petra Tomáška a historika architektury Martina Strakoše; literárněvědné uvažování o fenoménu krajiny, jež v knize převažuje, našlo svá ohniska v oblasti starší české literatury, v rámci realismu jako uměleckého směru a zobrazovací metody nebo v šířeji pojatém regionálním záběru. Úvod obsahuje přehled dosavadního domácího humanitně zaměřeného bádání o krajině, v závěru jsou hledány souvislosti mezi představenými aspekty a jednotlivými autorskými přístupy. Vedle sebe se zde mj. ocitají autoři barokní, Zeyer, Klostermann a Rais s Josefem Knapem, Květou Legátovou či Garym Snyderem, obrazy industriálního Ostravska sousedí s krajinami reprezentujícími Beskydy a Jeseníky.

Tato fotopublikace s fotografiemi Petra Sikuly přibližuje čtenářům ostravský městský obvod Poruba.

Ať se nám to líbí nebo ne, tento přítomný okamžik je to jediné, s čím opravdu máme co dělat. Přesto se často v životě chováme, jako bychom na chvíli zapomínali, že jsme tady, na místě, kde už skutečně jsme, a v tom, v čem se skutečně nacházíme. V každém okamžiku se ocitáme na křižovatce těchto tady a teď.

Podtitul: Kapitoly z dějin architektury 30.–50. let 20. století.

Halucinativní román o fascinaci automobily, rychlostí, dálničními nehodami a jejich spojení s erotickým životem hlavních hrdinů. Vypravěč se po své autonehodě opakovaně setkává s mužem, který je přímo posedlý a sexuálně motivovaný obětmi nehod a nabouranými vozy. Posléze všechny postavy románu spojuje posedlost sexem v rychlých vozech a sugestivní představy šílených autonehod a zdeformovaných těl. Po literární stránce je román velmi působivý a bývá považován za kultovní knihu undergroundu.

Historie Domu kultury Akord v Ostravě-Porubě.

Kniha mapuje působení vídeňského architekta a urbanisty Camilla Sitteho (1843–1903) v průmyslovém prostředí Ostravska v letech 1893 až 1903. V úvodní části představuje Sitteho jako tvůrce a myslitele reflektujícího problémy tehdejšího vídeňského centra monarchie a ukazuje jeho práce v širším kontextu Vídně i českých zemí. Ústřední část knihy analyzuje Sitteho projekty pro obce tehdejšího Ostravska i další vývoj zástavby jím utvářených lokalit, nyní se nacházejících na území města Ostravy. Zvláště v případě nového centra Přívozu sledují autoři historický vývoj od roku 1893 až do současnosti včetně vyhlášení městské památkové zóny Ostrava-Přívoz v roce 2003 a konfrontují jednotlivé vývojové peripetie se současným stavem zástavby mimo jiné i prostřednictvím fotografií Romana Poláška.

Kniha předkládá čtenáři příklady opavských interiérů v chronologickém pořadí. Úvodní kapitola zmiňuje určité skupiny interiérů a představuje příklady historických vyobrazení. Hesla uvádějí názvy staveb, nynější adresu a jména architektů nebo spoluautorů s datováním jednotlivých staveb. Kniha pokrývá téměř všechny typologické druhý staveb od středověku a raného novověkého původu až po stavby prvorepublikové a moderní architekturu 21. století.

V roce 2022 slaví vítkovická radnice 120 let od jejího otevření a k oslavám tohoto významného jubilea byla vydána propracovaná publikace věnovaná právě této krásné budově s názvem „VÍTKOVICKÁ RADNICE Cihelná architektura mezi novogotikou, secesí a železem“. Na jejím vydání se podíleli renomovaní autoři a specialisté ve svých oborech. K vítkovické radnici nebyla doposud žádná publikace vytvořena a proto máte jedinečnou možnost mít tento skvost doma. Vítkovická radnice je ojedinělou kombinací forem historismu s odkazy na gotiku a renesanci v exteriérovém řešení a s interiérovými vklady v intencích tvarosloví nastupující secese. Navíc tento reprezentativní objekt z režného cihelného zdiva patří mezi pouhých pět architektonicky pozoruhodných radničních budov na území Ostravy, jež byly postaveny přímo k danému účelu.

Publikace se zaměřuje na hromadnou bytovou výstavbu v Ostravě v druhé polovině 20. století, analyzující sídlištní celky vzniklé od 40. do konce 80. let. Úvodní část se věnuje obecným aspektům vzniku sídlišť, jejich výstavbě, konstrukcím a typům domů, chronologickému rozdělení a současnému stavebnímu stavu, včetně památkového potenciálu. Kniha dokumentuje fenomén sídlišť bez ohledu na kvalitu zástavby. Hlavní část je rozdělena podle sektorového urbanistického členění Ostravy. První blok se soustředí na západní sektor, konkrétně na sídliště v Porubě, včetně nejstaršího pohotovostního hornického sídliště a analýz jednotlivých porubských obvodů. Východní sektor, zahrnující Slezskou Ostravu, obsahuje kapitoly o sídlišti Petra Cingra a panelové zástavbě Muglinova. Třetí blok se týká centra města a sídlišť jako Šalamouna či Jindřiška. Čtvrtý blok se zaměřuje na jižní sektor a Vzorné sídliště u Bělského lesa. Autor se věnuje genezi projektů a realizacím, přičemž sídliště jsou prezentována nejen textově, ale také prostřednictvím historických vyobrazení a současných fotografií od Romana Poláška. Publikace představuje první celkový přehled sídlištní zástavby v České republice.

Autoři se v publikaci zabývají historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu. Stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. Kniha má svým zaměřením přispět k památkové ochraně zmíněné výpravní budovy. V obecnější rovině poukazuje na památkový potenciál architektury 2. poloviny 20. století. Texty doprovázejí Kromě archivních dokumentů i snímky současného stavu budovy od fotografa Romana Poláška. Graficky knihu upravil Martin Feikus.

Kapitoly o architektuře a výtvarném umění 50. a 60. let 20. století od Bruselu po Ostravu „Z opravdu jedinečných staveb z prostředí Ostravska, které by si bývaly zasloužily zachovat, bych zmínil autobusové nádraží v Havířově. Bohužel bylo v loňském roce zbořeno. Byl to původně prosklený, později obezděný pavilónek, jehož ústředním prostorem byla čekárna pro cestující. Loni bylo tohle autobusové nádraží zbouráno a nahradila ho nová budova, kterou bych já osobně označil za paskvil,“ říká historik architektury Martin Strakoš.

Historie i současnost architektonicky zajímavých objektů v Krnově. Souběžný anglický text.

Kniha Martina Strakoše Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století. Základní kameny společnosti se zabývá vývojem specifického typu budov kulturního zaměření a vybranými příklady těchto staveb s důrazem na území Ostravska. Navazuje na autorovu předchozí práci Nová Ostrava a její satelity. Kapitoly z dějin architektury 30.–50. let 20. století, vydanou v roce 2010. Nynější svazek se zaměřuje na genezi kulturního domu jako konkrétního architektonického typu. Zmiňuje vývoj od národních domů, divadel a domů umění k moderním polyfunkčním kulturním stavbám. Věnuje se kulturním domům a jejich projektům z meziválečné doby (Mělník, Moravská Ostrava) i těsně po 2. světové válce (Mnich, Rovňany). Uvádí i příklady obdobných kulturních staveb z evropských zemí (Slovensko, Polsko, Sovětský svaz, Velká Británie). Důraz je kladen na projekty a realizace kulturních domů na Ostravsku z 50. let minulého století (např. Dům kultury pracujících Ostravy od Jaroslava Fragnera a jeho týmu). Závěr knihy se věnuje památkové ochraně tohoto typu budov a metodám, jak přistupovat k danému architektonickému dědictví.

Výstava vytvořená Institutem pro zahraniční vztahy (IFA) a kurátorkou Reginou Stephan od roku 1999 představuje dílo německo-židovského architekta Ericha Mendelsohna (1887–1953) prostřednictvím skic, plánů, fotografií a modelů. Její repríza v Galerii výtvarného umění v Ostravě proběhla od 22. května do 5. července 2009, za spolupráce s Goethe-Institutem Praha a pod záštitou Nadi Goryczkové. Katalog obsahuje texty kurátorky, které doprovázejí expozici. Druhá část publikace se zaměřuje na studii Martina Strakoše „Erich Mendelsohn v Československu a obchodní dům Bachner“, která se věnuje jedinému realizovanému dílu tohoto architekta v meziválečném Československu. Text zkoumá recepci Mendelsohnova díla v českém prostředí a jeho vliv na architekty. V 20. letech 20. století vznikla v Moravské Ostravě skupina obchodních domů, které reflektovaly modernistické architektonické ideje. Mořic Bachner a jeho manželka Amálie se rozhodli postavit moderní obchodní dům podle návrhu E. Mendelsohna, který byl dokončen v září 1933. Po válce byl objekt arizován a po únorovém komunistickém puči v roce 1948 znárodněn. Přestože byl v roce 1984 prohlášen kulturní památkou, jeho současný stav není dobrý, i když stále slouží původnímu účelu. Katalog uzavírá „Životopis v datech“ o základních bodech Mendelsohnova života, sestavený kurátorkou výstavy.