Bernard Ireland Pořadí knih

Bitvy u zálivu Leyte byly pro americké vítězství v Tichomoří klíčové. Jejich rozsah zastínil všechny předchozí námořní konflikty a výsledek umožnil americkým silám dobýt Filipíny. Ve čtyřech různých bitvách – během vylodění v zálivu Letye a v bitvách u ostrova Samar, u mysu Engaño a v průlivu Surigao – byli Japonci poraženi jak v hladinových, tak v podmořských a leteckých bojích. Bitvy proběhly prakticky ve stejnou dobu jako součásti japonského plánu dosáhnout nad Američany námořního vítězství v trafalgarském stylu. Kniha přístupným stylem popisuje prolínající se čtyři různé bitvy.

Sledujte historii vývoje leteckých sil námořnictva od prvních dnů vzducholodí a dvojplošníků, přes bitvy letadlových lodí v Pacifiku až po současné nejmodernější palubní letouny a protiponorkové vrtulníky. Kniha Bernarda Irelanda je fascinujícím průvodcem historií vývoje, poskytuje detailní technické popisy a vypočítává největší úspěch i prohry. Kniha je bohatě ilustrovaná a jedná se o nejnázornější a nejucelenější dílo o námořních letadlech současnosti.

S odstupem šedesáti let od bitvy o Atlantický oceán se Bernard Ireland, přední britský námořní historik, znovu podrobuje studiu všech aspektů tohoto klíčového námořního konfliktu 2. světové války. Zkoumá úsilí o zajištění bezpečných plavebních tras, technické pokroky obou stran a mocenské třenice mezi Spojenci, jejich politickými představiteli a velením ozbrojených sil. Autor přináší čtivý popis událostí a dospívá k radikálním závěrům, zejména díky dříve utajovaným pramenům a znalosti vlivu britské kontrarozvědky, která úspěšně dešifrovala německé depeše. Přesvědčivě dokládá, že situace nebyla tak prekérní, jak se často tvrdilo. Prohlášení o „nadcházející pohromě v Atlantiku“ vycházela spíše z politických potřeb a pesimismu v Británii. Ve skutečnosti se situace začala obracet v neprospěch německých ponorek díky rychlému technickému vylepšování protiponorkového boje, průmyslovému potenciálu USA a úspěchům spojeneckých kontrarozvědek. Tyto hypotézy jsou podloženy silnými argumenty, což dílo rozhodně potvrzuje. Kniha obsahuje obrazovou přílohu s 40 fotografiemi, schématy a grafy, stejně jako rejstřík.

Kniha přibližuje poměrně málo známé bojiště druhé světové války - oblast Středozemního moře. V časové ose 1000 dnů jsou v ní promítnuty veškeré důležité historické události, které se v této oblasti od června 1940 odehrály na moři, pevnině i ve vzduchu. O co menší důležitost přikládalo Středomoří nejvyšší německé velení, o to větší iniciativu zde projevovali Italové. Rozhodující úlohu v této "středomořské kampani" hrály válečné konvoje, které byly terčem útoků bojujících stran. To, že se mocnostem Osy nedařilo dopravit převážnou část konvojů k cíli, je nakonec přivedlo, i přes jejich bojové umění v poli, k porážce.

Jedná se o zevrubnou encyklopedii bitevních lodí od přelomu století až po první útok na Irák roku 1991.

Středomořské bojiště sice patří z celkového pohledu na 2. světovou válku k okrajovým oblastem, ale pro Velkou Británii, na rozdíl od Německa, mělo zásadní strategický význam. Winston Churchill i při plánování pozdějších spojeneckých operací výrazně prosazoval ve Středomoří úzké zájmy Velké Británie. Důležitou roli zde také chtěla hrát Mussoliniho Itálie, ale účinkování italské armády v řeckém i severoafrickém tažení působilo německému spojenci spíše problémy a komplikace. Autor po nezbytném úvodu a shrnutí vojensko-politické situace v Evropě v letech 1939 a 1940 přibližuje ve dvanácti kapitolách veškeré významné vojenské operace v této oblasti i politická rozhodnutí, která zásadně ovlivnila válku ve Středomoří od června r. 1940 (Itálie vyhlásila válku Francii a Velké Británii 10. června 1940) až do konce bojů na severu Afriky v květnu r. 1943.