Milada Součková Knihy

Báseň v próze Kaladý, aneb: útočiště řeči je apoteózou místa a jeho podob v pojmenováních lidské řeči, a zároveň i bezprostřední reakcí na podzimní události roku 1938. Literární deník Svědectví zaznamenává s jedinečným odstupem tragické i banální události od jara do podzimu 1939 a vrhá poněkud odlišný obraz na první období německé okupace, než jaký jsme si utvořili v zrcadle pozdějšího vývoje válečných událostí. Básnická sbírka Mluvící pásmo patří k vrcholům české poezie 20. století; svým titulem se na první pohled vřazuje do kontextu literárních parafrází, pro Součkovou je však především pokusem odkrýt příčiny velké duchovní krize věku rozumu, která člověka přivedla k hranicím vlastní katastrofy.

Historický monolog o rozporuplné osobnosti našich dějin Emilovi Háchovi, který je mnohými považován za zrádce národa. Hra se snaží vysvětlit jeho postoje, názory, ale i osudy na pozadí historické situace, v níž se nacházel.

Antologie českých básnířek 1857—2014. Ojedinělá antologie z tvorby více než 150 českých básnířek, kterou sestavila editorka Zuzana Gabrišová, pokrývá časové období zhruba od poloviny devatenáctého století do současnosti. Výběr básnířek se soustředí především na období po roce 1989, z ostatních časových úseků jsou autorky zastoupeny v poněkud menším počtu. Antologie je pak rozdělena do dvou částí: v té první se objevuje pětadvacet básnířek, které editorka preferuje a dává jim mnohem větší prostor než abecedně řazenému "zbytku" v druhém oddílu, kde má každá z autorek otištěnu pouze jednu báseň. Vedle dnes již renomovaných a oceňovaných básnířek antologie také upozorňuje na tvorbu již téměř zapomenutých autorek, jejichž verše mají ovšem rozdílnou kvalitu.

Z intelektuální linie české literatury V návaznosti na předválečnou avantgardu se tvorba Milady Součkové (1899—1983) otevírá experimentům s řečí a pamětí, ustavičně rozrušuje tradiční literární schémata a těží z významového napětí jejich následné transformace. Surrealismem inspirovaný prozaický debut První písmena; vrcholnou skladbu meziválečné české poezie Mluvící pásmo, doplněnou reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně originálních litografií Zdeňka Rykra; generační román Zakladatelé a z pozůstalosti vydávaný Vlastní životopis Josefíny Rykrové doprovázejí komentáře editorů svazku Kristiána Sudy, Zuzany Říhové a Jakuba Říhy.

Nedávno objevený rukopis představuje žánr, který se v kontextu díla Milady Součkové jeví jako základní.

Sedm textů z rukopisné pozůstalosti autorky představuje divadelní hry, literární scénáře a dramata i fragmenty projektů, které vznikaly jak ve čtyřicátých letech, tak později – v letech padesátých, v exilu. Jejich společným tématem je vztah malých a velkých dějin, individuálního prožitku okamžiku a historického obrazu či mýtu. Vychází jako XII. svazek edice.

První část básnického díla Milady Součkové zahrnuje jednak sbírku Žlutý soumrak, oceněnou v roce 1942 v literární soutěži Melantrichu, jednak dnes takřka nedostupné sbírky Gradus ad Parnassum (1957), Pastorální suita (1962), Alla Romana (1966) a Případ poezie (1971), vydané v emigraci a reflektující linii romantismu v tradici novodobé české poezie.

Šestý svazek Díla Milady Součkové patří k nejproslulejším a také čtenářsky nejpřitažlivějším prózám jedné z největších českých spisovatelek 20. století. Vypráví s jemnou ironií příběh zpěvačky Giulie, jež se s úpornou sebestylizací snaží domoci úspěchu a slávy. Z kompozičního a formálního pohledu se jedná o vrchol autorčiny tvorby: volnost asociací, časové přesmyky, modelová stavba řady kapitol (parafráze romantické opery, filmu, módního společenského románu), i neustálé zásahy vypravěče do textu – to vše proměňuje celé dílo ve svéráznou parodii na pokleslý žánr "románu hvězdy". Současně ovšem odkrývá i modelové typy vyprázdněné skutečnosti, kterou vypravěč-autor bezprostředně zažívá.

Iniciační etudy v asociativní a málosyžetové, či až docela nesyžetové próze. Bezstarostná hra asociací, přeskoků, karambolů a transformací představ, mozaikovitost, těkavost, chaotičnost, povídavost - snaha o vytvoření jazykového analogového modelu infantilní nesoustředěnosti a fragmentárnosti vzpomínek na dětství.

Pátý svazek Díla Milady Součkové představuje soubor povídek vydaný za války (1943) v Melantrichu. Kniha, kterou ve své době velmi příznivě přijala kritika, byla ovšem považována především za pouhou přehlídku stylů a dobových literárních postupů, za výraz autorčiny vypravěčské virtuozity, hry s vyprávěním a aluzemi. Teprve z kontextu celého díla Milady Součkové vystupuje jako kniha, která je i sbírkou témat a motivů, jež celou její tvorbu prostupují a nepřímo tak zvýznamňují.

Próza Hlava umělce je zásadní sebereflexí a zvažováním dosavadního rozsáhlého prozaického díla Milady Součkové, které vzniklo v krátkém čase posledního desetiletí první republiky a v letech okupace. Zároveň je Hlava umělce vášnivou touhou po románu, který by dokázal bez fikce, pouhou imaginací propojit paměť jednotlivce a světa.

Česká básnická sbírka literární historičky a esejistky, s pasážemi v anglickém a německém jazyce. Exilové vydání s doslovem Romana Jakobsona. Obálku s použitím koláže Jiřího Koláře navrhla Barbora Munzarová.

Druhý svazek básní Milady Součkové navazuje na svazek Případ poezie a shrnuje básně posledního období autorčiny tvorby až do posledních dnů roku 1983. Zahrnuje nejen již vydané oddíly Sešitů, ale i oddíly další, jež autorka teprve k vydání připravovala nebo které se podařilo najít rozpracované v její literární pozůstalosti, včetně posledních textů Milady Součkové z přelomu let 1982–1983 a básní příležitostných, které nebyly zařazeny do žádné z předcházejících sbírek. Vychází jako XI. svazek této edice.

Dva tematicky na sebe navazující romány mapují vznik české měšťanské společnosti od počátku století do 30. let 20. století.

Román o obdivném a milujícím pohledu mladičké dívky na svou profesorku, který se v její dospělosti mění na kritický odstup.

Téma neznámého člověka prolíná básnickou a prozaickou tvorbou Milady Součkové od konce třicátých let, kdy její zkušenost určuje zborcení idyly demokratických ideálů a idejí pokroku. Postava neznámého, anonymního jedince, jehož život se skládá z neuvěřitelně bohatého světa vroucích podrobností, vzpomínek, zkušeností a vůní, je v různých epochách moderních dějin, počínajících u Součkové rokem šestašedesátým 19. století, konfrontován s klíčovými událostmi, které pro moderního člověka představuje Historie. Tato konfrontace neznámého člověka s jakoby konkrétním, objektivním historickým okamžikem odkrývá často krutě falešnou představu o obraze dějin: rusko-japonská válka, sarajevský atentát, vznik Československa, Masarykův příjezd do Prahy, filozofický kongres v Praze na úsvitu další světové katastrofy, to vše jsou situace umožňující Součkové demytizovat tzv. objektivní historický vývoj a pokrok moderní evropské společnosti. Román, který Milada Součková dokončila roku 1943, vyšel poprvé až v roce 1962, v době, kdy žila v exilu ve Spojených státech.

Experimentální obraz zrodu české měšťanské společnosti.

Experimentální obraz zrodu české měšťanské společnosti.

Dodatek k Dílu Milady Součkové, které vyšlo v nakladatelství PROSTOR, představuje literárním badatelům i širší veřejnosti doposud nezveřejněné dopisy, které byly uloženy v archivech jednotlivých adresátů. Svazek zahrnuje mj. autorčiny dopisy Romanu Jakobsonovi, Jindřichu Chalupeckému, Otakaru Odložilíkovi, Olze Radimské a Gertrudě Goepfertové. Úvodní studie a doplňující komentáře osvětlují kulturněhistorické souvislosti a vztahy. Publikace je důležitým zdrojem nejenom k poznání díla a životních osudů Milady Součkové, ale zaujme rovněž jako výpověď o životě české spisovatelky v exilu.

Wie sehen historische Ereignisse in den Augen der Menschen aus, die sie miterleben, ohne sie beeinflussen zu können? Wie dringt ihnen ins Bewußtsein, daß etwas von historischer Tragweite geschieht? Milada Soucková greift solche Ereignisse aus der Zeit von 1866 bis 1934 heraus und erzählt davon jeweils aus der Sicht eines einfachen tschechischen Zeitgenossen – des unbekannten Menschen. Den Anfang macht die Schlacht von Königgrätz, von der sie als Nachgeborene aus mündlichen Berichten erfährt. Die anderen Ereignisse liegen in der Lebenszeit der Autorin: der russisch-japanische Krieg, der Balkankrieg, das Attentat von Sarajewo, der Erste Weltkrieg, die Gründung der ersten tschechoslowakischen Republik 1918. Von der persönlichen Perspektive wechselt der Roman leichtfüßig in die Welt der abstrakten Ideen, die das konkrete Leben oft genug beherrscht.