Marceline Desbordes-Valmore byla francouzská básnířka, jejíž melancholické a elegické básně jsou ceněny pro svou půvabnou formu a hluboké emoce. Její tvorba se často dotýká temných a skličujících témat, odrážejících její vlastní pohnutý život. Je jedinou ženou, která se objevila v proslulé antologii Paula Verlainea Les poètes maudits. Její jedinečný hlas a literární význam z ní činí pozoruhodnou postavu francouzské poezie.
Kniha je u nás prvním chronologickým výborem z autorčina díla, jejímž inspiračním zdrojem byl vlastní neutěšený život. Básně jsou členěny do několika oddílů – Romance a elegie, Nové básně, Nářky, Chudé kvítí, Kytice a modltby, Básně vydané posmrtně. Do části Chudé kvítí byla včleněna i báseň Na ulici, kterou se za autorčina života neopovážil žádný vydavatel vydat.
Inspirací tvorby této francouzské básnířky byly celoživotní vzpomínky na první osudovou lásku k muži, který ji opustil a jehož jméno nikdy nikomu neprozradila. Její poezie je něžná, komorní, naprosto přirozená. Hugo ji nazval „královnou světa citů“ a Verlaine ji jako „nejgeniálnější a nejnadanější ženu století“ zařadil mezi prokleté básníky po bok Mallarméa a Rimbauda. Doslov Václav Černý. 4., rozš. vyd.