Marceline Desbordes Valmore Životopis
Marceline Desbordes-Valmore byla francouzská básnířka, jejíž melancholické a elegické básně jsou ceněny pro svou půvabnou formu a hluboké emoce. Její tvorba se často dotýká temných a skličujících témat, odrážejících její vlastní pohnutý život. Je jedinou ženou, která se objevila v proslulé antologii Paula Verlainea Les poètes maudits. Její jedinečný hlas a literární význam z ní činí pozoruhodnou postavu francouzské poezie.
Marceline Desbordes-Valmorová (20. června 1786, Douai, Francie – 23. července 1859, Paříž) byla francouzská básnířka. Její dílo vyniká ryzostí citu, hudebností a živelnou představivostí a vymyká se jakémukoli pojmu literární školy. Jako jediná žena patřila mezi prokleté básníky. Ve svém rodném městě Douai byla také herečkou a zpěvačkou. Životem se protloukala nuzně ve starostech o svých pět dětí a manžela, neúspěšného herce. To pravděpodobně ovlivnilo i její poezii, která je často poněkud depresivní. Její srdce a paměť však zůstavaly zakotveny ve vzpomínkách na první osudovou lásku k muži, jehož jméno nikdy neprozradila. Po smrti byla pochována na hřbitově Montmartru, blízko hrobu Heinricha Heineho.