Louise Labé Životopis
Louise Labé, známá jako „la Belle Cordière“, byla jednou z nejvýznamnějších básnířek renesanční Francie. Její dílo, zahrnující elegie a sonety, se vyznačuje neobvyklou otevřeností v erotických tématech a zkoumá témata jako neoplatonismus a petrarkismus. Labé je také autorkou feministického předmluvy, v němž vyzývá ženy k psaní, a alegorické prózy „Debat de Folie et d'Amour“. Její inovativní styl a odvážné zkoumání lidské touhy z ní učinily vlivnou postavu, jejíž dílo přetrvává dodnes.
Francouzská básnířka Louise Labéová se narodila v období kolem roku 1524 v Lyonu, v rodině zámožného provazníka.
absolvovala svobodomyslné vzdělání, mluvila několika jazyky, milovala koně a zbraně. Jejímu srdci byla ale nejbližší literatura. Labéová zastávala názor, že možnost studovat je mnohem přitažlivější, než nádherné šperky a šaty.
V roce 1540 se provdala za bohatého provazníka Ennemonda Perrina a dostala přezdívku „ krásná provaznice“.
Labéová bojovala v mužském přestrojení, v roce 1542, proti španělským vojákům. Nechala si říkat „ kapitán Loys“. Zlé jazyky tvrdí, že do války následovala svého milence, nebo se zamilovala do krále Jindřicha II.
Labéovou a její záliby v Lyonu příliš neuznávali. Krutý reformátor Kalvín ji odsoudil za její aktivity, jako kurtizánu. Také mu vadilo, že Labéová svůj dům poskytovala ke srazům básníků a jiných osobností, jako byli Maurice Svéve a Olivier de Magny, se kterým se básnířka dlouhá léta přátelila.
Louise se snažila prosadit právo ženy na studium a na své záliby. Přesto, že uměla krásně vyšívat, nepodporovala ženy v tom, aby zastávali místo pouze v domácnosti a aby podléhali diktátu mužů.
Její lyrika byla plná vášnivé nenaplněné lásky, velmi citová a osobní, méně formální, něž lyrika jejích součastníků.
Po smrti manžela se Labéová odstěhovala na svůj statek v Parcieu a londýnský dům přenechala chudým. Zemřela 25.4.1566 v rodném Lyonu.