Miroslav Marcelli Pořadí knih (chronologicky)

Rozprava o metodě, vrcholné dílo Reného Descarta, byla vydána roku 1637 v Leidenu. Roku 1656 byla v Amsterdamu přeložena z francouzštiny do latiny. Plný titul knihy zní Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách (francouzsky Discours de la méthode pour bien conduiresa raison, et chercher la verité dans les sciences). Její první vydání bylo anonymní, protože Descartes měl obavy ze záporných reakcí na své revoluční názory, které v knize popsal; v době procesů s Galileem Galileim a dalších byly takové obavy namístě. Původně byla kniha vydán společně s dalšími spisy pod titulem Plán všeobecné vědy schopné povznést naši povahu na nejvyšší stupeň dokonalosti, potom Dioptrika, Meteory a Geometrie, Descartes se zde vyznává ze svých poznatků a své poutě za nimi. Ve spisech následujících po samotné Rozpravě pak čtenářům ukazuje, jak metodu využít v praxi. Spisek o geometrii je prvním výkladem o kartézské soustavě souřadnic. Rozprava vyvolala poměrně rozmanité reakce, výměny názorů a diskuze se o ní vedly po celé Evropě. Jejím důsledkem bylo např. zakázání Descartových přednášek v Holandsku či vyvolání soudního procesu proti němu.

Významný slovenský filozof Miroslav Marcelli prednášal na Katedre filozofie Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde teraz pôsobí ako emeritný profesor. V súčasnosti prednáša na Katedre filozofie Fakulty humanitných vied Karlovej univerzity v Prahe. V najnovšej monografii je predmetom jeho záujmu problém racionality v perspektíve filozofických, psychologických a semiotických skúmaní. Populárnou formou sa zameriava na problematiku myslenia. Základnou otázkou týchto skúmaní znie: čo robí podstava slávnej Rodinovej sochy, jeho Mysliteľ? Zameriava sa na hľadanie odpovede na túto otázku – na filozofické prístupy, ktoré sa odvolávajú na novovekú racionalistickú tradíciu a predovšetkým na jej východiská v Descartovom chápaní rozumovej podstaty človeka ako veci mysliacej. Vychádza v edícii IDEA.

Esej Nové besedy nabízí hlubší zamyšlení a originální náhled na klíčové otázky, které nese život v současné společnosti. Významní a cenění autoři nahlíží na téma z pohledu různých vědních oborů. Čemu věřit? Orientace ve společnosti a každodenním dění a vztahování se ke světu vychází také ze schopnosti a možnosti rozeznat fakta od názorů a od nepravd; vidět jasně obrysy věcí a událostí a kriticky myslet o jejich obsahu. Kromě světa reflektovat i sebe, svojí pozici v něm, a pak činit rozhodnutí. Pojmy jako pravda a pravdivost byly samozřejmě vždy víceznačné. Avšak i když jak historickou, tak aktuální mnohoznačnost takovýchto kritických pojmů budeme brát jako nutné východisko, je současný kontext, v němž se má člověk rozhodovat a konat, znejišťující v tolika oblastech a nabízející tak vrstevnaté a typově různé víceznačnosti, že se stává neustále obtížnějším najít jakési „pevné body“, o které by se jeho každodenní existence, vytváření názorů a praktické jednání mohly opřít. Co jsou ty oporné body, ostrůvky možností důvěry? Jsou v konkrétních lidech, v institucích, v umění, v systémech, inteligenci, určitých poznatcích, postupech či vědách? Nad tématem „Čemu věřit“ se zamýšlí autoři nakladatelství Nová beseda, kteří jsou odbornými autoritami a mysliteli v různých oborech a oblastech poznání.

Počas posledných pár rokov nám internetové siete ponúkli neuveriteľnú a prednedávnom ešte nepredstaviteľne rýchlu formu komunikácie. A vývoj pokračuje. Každý deň vykonáme ďalší malý krok smerom k budúcnosti. Filozof Miroslav Marcelli sa vo svojej esejistickej skici Myslenie v sieti venuje fenoménu kolektívneho myslenia, a to predovšetkým v súvislosti s nástupom nových komunikačných a informačných technológií. Ide o tému, ktorá sa vo svete stáva predmetom naliehavej pozornosti a mnohých diskusií, no v slovenskom prostredí sa vyskytuje len výnimočne. Východiskom úvah Miroslava Marcelliho je fenomén stelesňujúci paradox dnešnej doby. V spoločnosti, ktorá zdôrazňuje význam ľudského indivídua a odvracia sa od dávnejších foriem kolektivizmu, začínajú pred nami vystupovať rozličné formy kolektívnej inteligencie. Ako toto kolektívne a vo svojej podstate anonymné myslenie vstupuje do našej existencie vo svete? Vzniká takto nová podoba kolektivizmu, alebo možno hovoriť skôr o ostrovčekoch myslenia, ktoré hľadajú spôsob, ako uchopiť celok prostredníctvom siete? Esejistická kniha Miroslava Marcelliho Myslenie v sieti vychádza ako súčasť edície Skica, ktorú vydáva Vydavateľstvo Absynt pod zavedenou značkou Kalligram.

Zborník príspevkov z konferencie Bratislavského samosprávneho kraja - Dni európskeho kultúrneho dedičstva 2014 Kapitoly: Konferencia BSK k Dňom európskeho kultúrneho dedičstva, Ad: Veľká vojna, Bratislavská župa v politických plánoch Dohody a česko-slovenského zahraničného odboja, Veľká vojna ako akcelerátor modernizačných procesov v spoločnosti, Ohrozenie z neba-Odraz I. svetovej vojny v mestskom plánovaní a architektúre Bratislavy, Prvá svetová vojna a výnimočný režim v Bratislave/Prešporku ako centre župy, Ľudské straty Veľkej vojny na príklade Senca vo svetle vybraných prameňov, Bojiská a vojnová každodennosť 72. prešporského pešieho pluku, Tvorba architekta D.S. Jurkoviča v kontexte Veľkej vojny, Pomníky I. svetovej vojny v Bratislavskej župe, Pomníky I. svetovej vojny - k niektorým aspektom ich výstavby a hodnotenia.

Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer a podobně jako v poezii prokletého básníka kontrastuje krása a ošklivost, v Gerbocově díle stojí děs po boku rozkoši. Právě hranice, kde se obě charakteristiky stýkají, je pro Gerboce místem, kde setrvává, je jím fascinován a zkoumá je coby nebezpečnou zónu samoty a strachu. Výrazovým prostředkem je mu punková estetika ošklivosti nebo ještě lépe estetika terorismu, která svou otevřeností vyvolává nejdříve odpor a nevoli, je však ve své záhadnosti přitažlivá. Téměř monochromní barevnost odkazuje na barvy těla, jeho vnějšek i vnitřek, krev, kůži, sliznice, oheň i hnilobu. Tematicky se Gerboc obrací k berlínskému kabaretu dvacátých a třicátých let minulého století - tavícímu kotlíku dekadentních kulturních tradic střední Evropy, dále k pornografii a sexualitě versus erotizujícím náboženským motivům či obrazům Francisca Goyi. Umělcova tvorba je často odrazem několika souběžně probíhajících dějů. Divák v tomto osobním střetu čelí svému vlastnímu podvědomí, skrytým touhám a zakázaným rozkoším. Kniha vychází v dvoujazyčném anglicko-českém vydání.

Publikácia obsahuje 18 textov prevažne slovenských a českých autorov, no taktiež dve prekladové štúdie, ktoré by na 260 stranách mali pomôcť čitateľom lepšie pochopiť fenomén francúzskeho filmu noir a zasadiť jednotlivé filmy do širšieho (nielen kinematografického).

Čím pre nás kedysi bolo mesto? Mysleli sme si, že je naším dielom, že ho môžeme založiť a utvárať podľa vlastných predstáv, že v sebe stelesňuje rozumný plán usporiadania spoločenstva, ktoré sa vytrhlo spod vlády prírody a prijalo vlastné zákony. Dlho sme si mysleli, že rast miest potrvrdzuje našu prevahu nad prírodou a približuje nás stavu, keď vo svete definitívne zavládnu zákony obce. Filozofia nás pripravovala na pobyt v tomto vlastnom, rozumne zariadenom svete.